Záškoláctví, krádeže, drogy i poruchy chování v důsledku prožitého násilí či zneužívání v rodině. Do dětských domovů se školou a výchovných ústavů se děti dostávají z různých důvodů, vždy by to ale měla být ta poslední možnost pomoci. Navzdory snahám o to, aby děti primárně zůstávaly ve vlastních nebo náhradních rodinách, je stále dost těch, které v ústavech prožijí i celé dětství. Stát po kojeneckých ústavech chystá i jejich reformu, zatím ale není jasné, jak přesně by měla vypadat. Kdo jsou děti z „výchovňáků” a v čem má současný systém mezery? Ptali jsme se sociální pracovnice Pavlíny Čepelkové z Poradenského centra pro děti a mládež Chrudim neziskové organizace Centrum J. J. Pestalozziho. Právě jejich tým se snaží dětem co nejvíce pomáhat tzv. „zvenčí”.
