Světem putuje více než 21 milionů uprchlíků. Dalších 45 milionů lidí opustilo své domovy, ale status uprchlíka nezískali. "Příčiny migrace jsou různé - ekonomické potíže, válka, politický útlak a chybějící svoboda nebo terorismus. Má země je příkladem místa, z něhož lidé utíkají kvůli teroru," prohlásil například irácký velvyslanec v Indii Ahmad Berwari. Podpořil ho i indický ministr zahraničí Mobashar Jawad Akbar: "Uprchlictví je stejně staré jako válka. Migrace je ale hnána také hladem. Nikdo se dobrovolně nechce stát uprchlíkem. To je třeba chápat."
Projevy na summitu se vinula jednotná linka. Migrace se stala globálním problémem, který nemůže žádná země vyřešit sama. Nejpalčivěji to pociťují ti, kteří sousedí s krizovými zónami - Turci s 2,5 miliony, Pákistánci s 1,5 milionem nebo Libanonci, Jordánci a Íránci každý s milionem běženců. "Od začátku syrské krize před pěti lety se v libanonských uprchlických táborech narodilo sto tisíc dětí," upozornil libanonský premiér a prozatímní prezident Libanonu Tammam Salam.
Většina bohatých zemí se ale přijímání lidí v nouzi brání. Raději nabízí peníze na pobyt běženců jinde. "Japonsko vyčlení na pomoc zemím hostícím uprchlíky dvě celé osm miliardy dolarů," potvrdil tento přístup japonský premiér Šinzó Abe.
Státníci se shodují, že je třeba řešit hlavně příčiny migrace. Všichni si ale uvědomují, že to je běh na dlouhou trať s velmi nejistou cílovou páskou. Stěhování milionů je proto s největší pravděpodobností nevyhnutelné. "Globální migrace nás bude provázet. Je na nás, jestli bude spořádaná, udržitelná a bezpečná," prohlásil předseda Evropské rady Donald Tusk.
Na řešení této vlny migrace si svět dal dva roky. Do té doby by se státy měly dohodnout na tom, jak spravedlivěji rozdělit zátěž, kterou s sebou přesuny velkého množství lidí nesou.
