Rodiče i sestru jí zavraždili nacisté. Ona musela na nucené práce a v roce 1943 ji deportovali do vyhlazovacího koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. Později tvrdila, že přežila díky hudbě, informovala zahraniční média.
Devatenáctiletá Béjaranová, tehdy ještě rodným jménem Löwyová, se přihlásila do dívčího vězeňského orchestru, kde hrála na akordeon. Úkolem kapely bylo vyhrávat pochodujícím vězňům na cestě do práce, či vítat na nádraží nové transporty Židů z celé Evropy.
“Hrály jsme se slzami v očích,“ vzpomínala v rozhovoru s agenturou AP. „Nově příchozí nám mávali a tleskali, my přitom věděly, že je odvedou přímo do plynových komor.“
Později ji přeřadili do tábora v Ravensbrücku, kde na konci války přežila pochod smrti. Když koncentrák osvobodili Američané, půjčili Esther akordeon a ona jim vyhrávala k tanci nad zapáleným portrétem Adolfa Hitlera.
Po válce emigrovala do Izraele, vdala se a porodila dvě děti. Když se rodina v 60. roce přestávala zpět do Německa, zjistila Esther Béjaranová, že antisemitismus není zdaleka minulostí. Začala proti němu bojovat, opět hudbou. Se svými potomky založili kapelu, hráli a zpívali židovské písně. Besedovala s mladými lidmi o holokaustu. Spoluzaložila Mezinárodní osvětimský výbor, který spojoval přeživší. Získala mnoho ocenění včetně německého Řádu za zásluhy.
