Levné bydlení, které by v hlavním městě jen těžko sháněli, poskytuje studentům Praha 3. Za samostatný byt v domě s pečovatelskou službou zaplatí mezi čtyřmi až šesti tisíci korun. Taková příležitost ale není jen tak. Pokud student projde výběrovým řízením, stává se z něj dobrovolník a musí 30 hodin ze svého volného času každý měsíc věnovat klientům z domova.
Studentka zemědělské univerzity Johana Jedličková loni ve výběrovém řízení uspěla a se seniory z domova v Roháčově ulici prožila celý uplynulý rok. Pro neobvyklé spolubydlící se rozhodla hned z několika důvodů. "Lákala mě nabídka nízkého nájmu, ale i zkušenost pomáhat lidem. Nic podobného jsem předtím nedělala, takže jsem do toho skočila rovnýma nohama," vysvětlovala svoje rozhodnutí pro TN.cz Johana.
Před pandemií by projekt mezigeneračního spolubydlení vypadal trochu jinak. Johana ale svůj rok se seniory prožila z velké části v době přísných hygienických opatření. Situaci tak musela přizpůsobit i dobrovolnické aktivity. "Program jsem směřovala individuálnější cestou. Hlavně i kvůli potřebám jednotlivých klientů," uvedla Johana.
Začátek bydlení byl pro studentku náročný. "Dostala jsem chvíli na rozkoukání. Pracovníci domova se mi na začátku věnovali a našli mi klienty, kteří potřebovali mou pomoc," popsala první dny Johana. Pak už fungovala samostatně.
Kvůli covidu se sice nemohly konat hromadné akce, ale senioři ani tak o společnost mladé studentky nepřišli. "Měla jsem na starost šest lidí. Chodili jsme na procházky, povídali si, nakupovali jsme. Někteří z těch lidí nemají vůbec nikoho, nikdo za nimi nechodí," řekla Johana s tím, že se stala takovou adoptivní vnučkou svých klientů.
Johana Jedličková a klienti domova s pečovatelskou službou:
https://nova-ott-images-tn.ssl.cdn.cra.cz/r640x800/049d7076-703d-40b5-abae-10edaa53e851
Zpočátku pro ni bylo těžší vymezit si osobní prostor a zachovat si v jednom domě od klientů odstup. "Chtěla jsem vyjít všem vstříc, takže to bylo složité. Byla jsem ale respektovaná a hranice byly nastavené správně," popisovala Johana a dodala, že ji ve volném čase v bytě nikdo nevyrušoval.
Trávit čas se seniory pro studentku nebylo novinkou, navštěvuje totiž často svoje starší příbuzné. Přesto si však při práci s klienty uvědomila jednu věc, nad kterou mladí lidé většinou nepřemýšlí. "Zjistila jsem, že člověk si ani nedokáže představit, jak snadno může skončit sám takhle na konci života," svěřila se Johana.
Podle studentky je v domově s pečovatelskou službou více seniorů, kteří sice rodiny mají, ale nikdo je nenavštěvuje. Jejich jediný kontakt tak představuje povídání s pečovatelkou, když jim donese oběd. To ale není případ Johaniny klientky, paní Marty Königové.
Paní Königová v domově s pečovatelskou službou žije sedm let. Rodina ji navštěvuje často, přesto se rozhodla s Johanou trávit čas, aby si mohla popovídat i s někým mimo okruh příbuzných. Obě ženy se velmi brzy skamarádily. Dokonce tak moc, že seniorka chtěla dobrovolnici dohodit svého vnuka.
"Na jedné procházce mi řekla, že její vnuk nemá partnerku a já bych se jí líbila," smála se Johana, které polichotilo, že cizího člověka oslovila natolik, že by ji chtěl do rodiny.
"Johanka je velice příjemná. Studuje tam, kde studoval můj nejstarší vnuk. Máme si spolu hodně co říct. Je to šikovné děvče, ale má už chlapce," řekla s úsměvem TN.cz paní Königová. Naštěstí se o příteli dobrovolnice dozvěděla dříve, než stihla vnuka pozvat na společnou procházku.
Podle paní Königové jsou s projektem spokojení i ostatní klienti. Mezigenerační bydlení si pochvaluje i Praha 3, která nedávno hledala nového dobrovolníka na další rok. "Projekt se nám velmi osvědčil. Propojení generací funguje a přináší obohacení na obou stranách," napsal redakci TN.cz místostarosta městské části Ondřej Rut (Zelení).
Johanin rok se seniory pomalu končí a v září se bude z domova stěhovat. O kontakt se svými novými přáteli ale přijít nechce. "Je tu i varianta, že bych pokračovala s dobrovolnictvím mimo projekt. Uvidíme, jak to vyjde se školou," uvažovala Johana a dodala, že loučení pro ni bude těžké.
