Stále rovně až k vodě a pak doleva. Telefonická rada z úst místopředsedy komunistické strany, zněla logicky. Jenže když jsme i po pěti kilometrech stále míjeli jen zmoklé stromy, malinko jsme znejistěli. Nakonec nás ale v tom, že jdeme skutečně správným směrem, utvrdili pozdravem čest práci místní.
Když se starousedlíci dozvěděli, koho hledáme, ochotně nás doprovodili až k chatě Jiřího Dolejše. Tomu jsme přinesli griotku a višně v čokoládě.
Oběti komunismu? Dneska je to mnohem horší, tvrdí Semelová
Nabídku, že likér v deset dopoledne rovnou otevře, jsme s díky odmítli a vydali se raději na obhlídku zahrady, na které bylo vidět, že se tudy nedávno prohnala travní sekačka. A soudě podle fotek na sociální síti to Jiří Dolejš umí i s motorovou pilou. Na kutilství však dnes nebylo počasí a tak jsme vyrazili na vodu. Mimochodem - kilometr proti proudu je prý vynikající dvanáctka.
Minimálně stejně dobře jako s pádlem si místopředseda komunistů rozumí i s kytarou. Chvilku se sice zdráhal, ale po našem naléhání, že neodjedeme dřív než na ni zahraje, raději přece jen na struny zabrnkal.
