Koronavirová krize se promítá do běžného života lidí i v takových tragických záležitostech, jako jsou pohřby. Řada lidí se totiž kvůli pandemii dostala do finančních potíží a nemá dostatek peněz na zaplacení posledního rozloučení se svým blízkým.
V těchto případech hradí náklady na pohřeb obec a jedná se o tzv. sociální pohřby. Je s nimi ale spojena řada problémů, které musí rodiny takto pohřbených řešit.
Na úřad ombudsmana Stanislava Křečka se obrátila například žena, jejíž maminka zemřela v léčebně pro dlouhodobě nemocné. K situaci došlo v době nouzového stavu a psychicky otřesená žena nezvládala v zákonné lhůtě zorganizovat pohřeb.
Souhlasila proto s vystavením sociálního pohřbu. Následně si to ale rozmyslela, protože chtěla maminku uložit do rodinného hrobu. Požádala proto pohřební službu o vydání urny a chtěla také uhradit náklady pohřbu. Služba to ale odmítla.
Stejnou odpověď dostala i rodina muže, který náhle zemřel a s příbuznými nebyl dlouhodobě v kontaktu. Ti se proto o jeho smrti dozvěděli až po zpopelnění. I v tomto případě rodina požádala o vydání urny. Městská část ale sestře zesnulého sdělila, že urna musí být uložena na hřbitově. Teprve potom si rodina může požádat o vyzvednutí z hrobu.
Podle ombudsmana Stanislava Křečka obce sice postupují v souladu se zákonem o pohřebnictví, ale v potaz by měly vzít i občanský zákoník. "Občanský zákoník stanoví, že nejsou-li ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou zemřelý před smrtí určil, jinak postupně manžel, dítě, rodič nebo dědic," vysvětluje Křeček.
"Z toho lze dovodit, že jestliže se v době mezi provedením kremace a uložením urny na veřejném pohřebišti, kdy ostatky ještě nejsou uloženy, objeví některá z těchto osob a požádá o vydání urny, měla by ji obec vydat," dodává.
Jiný problém řešila žena, jejíž dědeček byl covid pozitivní a zemřel. Vnučka žádala, aby byla během obřadu vystavena otevřená rakev a ona ho tak mohla naposledy vidět. Bylo jí to ovšem zakázáno z důvodu možného přenosu viru.
V tomto případě jde podle Křečka především o etický problém. "Sice v dané situaci skutečně není možné zemřelého vystavit v otevřené rakvi tak, jak je běžně zvykem, aby nemohlo dojít k přenosu viru např. dotekem, ale pozůstalí by měli mít možnost se na zemřelého naposledy podívat a rozloučit se s ním. To by mohly umožnit pohřební služby např. zpřístupněním místnosti pro úpravu zemřelého pro pozůstalé," myslí si Křeček.
