Přiznávám, že svůj vztah k české klasice si stále buduji. Teď nemluvím o konzumaci, ale o přípravě. Nejde o to, že upéct buchty nebo uvařit knedlíky by bylo extra složité, ale stojí to čas, pot a někdy i slzy. Na slzy dojde hlavně ve chvíli, kdy si pak člověk stoupne na váhu.
