Deset let od úmrtí významného literáta i diplomata: ČT odvysílá dokument Jiří Gruša, neklidný Evropan

Básník, spisovatel a diplomat Jiří Gruša představoval důležitou osobnost české kultury a společenského života. Od 60. let byl iniciátorem nových kulturních aktivit: spoluzakládal časopisy Tvář a Sešity nebo samizdatovou Edici Petlici. Po listopadu 1989 byl velvyslancem v Německu a Rakousku, ředitelem Mezinárodního PEN klubu nebo Diplomatické akademie ve Vídni. Dokument o jeho životě mohou diváci vidět v úterý 26. října od 21:40 na ČT2.

„Jiřího Grušu jsem poznal koncem roku 1963, kdy se připravoval časopis Tvář. V době relativního politického ‚tání‘ to byl povolený časopis mimo centrální ideologický dozor,“ uvádí k jejich vztahu autor scénáře snímku Prokop Toman a dodává: „Jedním z cílů bylo přiblížit na jeho životě a díle kontext doby, která nepřála jakékoliv výjimečnosti.“

Za režií dokumentu stojí dcera Prokopa Tomana Markéta: „Námět na film o něm vznikl již před třinácti lety. Tehdy mi otec řekl, že pojedeme do Vídně, kam dostal pozvání na oslavu k příležitosti sedmdesátých narozenin Jiřího Gruši v Diplomatické Akademii, kde tehdy působil jako ředitel. Můj otec tehdy dodal, ‚a vezmi si kameru, něco tam natočíme‘,“ dodává režisérka.

Když Jiří Gruša náhle zemřel, byla práce na několik let přerušena. Před třemi lety ji však Prokopovi obnovili a dali dokumentu finální podobu. Podařilo se dát dohromady svědectví jeho spolupracovníků jako Sylva Richterová, Milan Uhde, Alexandr Vondra, nebo Pavel Kohout. I přes dlouhou známost s Jiřím Grušou Prokop Toman při dalších a dalších rešerších objevoval nové události, které se už do této české verze nevešly (např. organizování „pokrývačů“, kteří zaštitovali vydávání zakázaných autorů, nebo návštěva Ivana Blatného v léčebně v Anglii).

„Je skoro neuvěřitelné, že takový spisovatel a společensky natolik významná osobnost naší polistopadové společnosti jako Jiří Gruša dosud neměla rozměrnější a komplexnější dokumentární pořad,“ říká dramaturg dokumentu Ondřej Šrámek: „Snímek byl dokončen až letos, v roce desátého výročí jeho smrti. Je nesmírně bohatý na dokumentární materiál a také zábavný, i kvůli tomu, že jeho velkou část provází svým hlasem právě on sám,“ uzavírá.

{loadmodule mod_tags_similar,Související}