„Při jedné takové patrole v noci, kterou provádělo jedno družstvo, byla na nás vystřelena z křoví dávka z automatu. Byl zasažen seržant čtyřmi zásahy a já dvěma do pravého boku. Byl jsem odvezen do nemocnice v Hanoji a léčen po dobu asi čtrnácti dnů. Ke kompanii jsem se vrátil 23. prosince 1948.“ Lakonické sdělení, jež je vzpomínkou příslušníka Cizinecké legie Otakara Haška, ovšem skrývá dramatický osud jednoho velmi mladého muže, který měl to štěstí, že peklo první vietnamské války přežil. Stovky legionářů z Československa toto štěstí neměly. Po „Vítězném únoru“ 1948 se jich v Legion étrangére, elitní jednotce francouzské armády, objevil dosud nevídaný počet. Češi ovšem v Cizinecké legii bojovali už mnohem dříve.
