Byla neděle 15. dubna 1934 půl třetí odpoledne, když se domovnice z Tomášské ulice (č. p. 21/14) paní Kohoutová vypravila do loutkového divadla, kde pracovala jako šatnářka. Na rohu ulice spatřila Viléma Ondřejíčka, který byl ještě před půl rokem jejím nájemníkem. Tehdy mu dala Kohoutová výpověď, kradl, byť šlo jen o drobnosti, a vůbec dělal v domě nepořádek. Teď domovnice Kohoutová zaslechla, jak radí malému chlapci, aby se „neučil šoférem, ale zlodějem“.
