Marie Lachmanová byla na světě ráda. Neměla v sobě zatrpklost stáří. Ani hněv. Děti jí postavily v pankrácké kolonii Na Děkance malý dřevěný přístřešek, u něj chlévy a kurník, takže mohla chovat vepře a slepice. To ji bavilo. Dvakrát týdně navštěvovali babičku vnuci. To vše skončilo ve čtvrtek 11. ledna 1934.