My o ní možná mluvíme jako o Janžurce, ale v tomhle filmu je za Ivušku: provázejí ji její dcery Theodora, která je jeho režisérkou, a Sabina, jež ji režíruje na divadle. Jejich přítomnost je přiznaná, vstupují před kameru, matky se vyptávají, někdy ji konfrontují. Takový dokumentární portrét ani nemůže být suchopárný a Ivu Janžurovou v něm nahlížíme osobněji, než by se povedlo filmaři bez rodinné vazby.
