Praha 23. května 2024 (PROTEXT) - Věnuji se kultuře a vzdělávání, a to je něco, čemu bych se chtěla věnovat i v Evropském parlamentu. Kulturu považuji za jednu ze základních hodnot, která se přímo odráží do kvality našich životů, vzdělání vidím jako obrovskou příležitost pro ekonomický růst Evropy, líčí Petra Korlaar, místostarostka Mikulova, bývalá manažerka ve Velké Británii s profesionální znalostí francouzštiny a trojka na kandidátce Spolu.
Jak se stane, že se relativně nová tvář dostane na kandidátku vládní strany, a k tomu ještě tak vysoko, na třetí pozici?
Já se narodila v 1982, v době konce Husákových dětí, ale pořád za normalizace. I díky revoluci jsme měli možnost vycestovat hned v roce 1990 do zahraničí, kde jsme spoustu let žili, a já jsem už tehdy vnímala tu dualitu v Evropě, která tu byla v době studené války, ale přetrvávala i v 90. letech. Musela jsem si zformulovat, jestli jsem Evropa, a pokud ano, tak východní? Střední? První kariérní kroky jsem udělala ve Velké Británii, která byla v Evropské unii, a tam jsem pokračovala v uvědomování si své identity. Vždy jsem nějak cítila zodpovědnost nejen za svou zemi, protože kořeny mám tady, ale za celý evropský region. A ten se v poslední době dostává do takové křehčí a křehčí situace, a tudíž jako komunální politik jsem přemýšlela o tom, kam dál bych se v politice chtěla posouvat. Ta evropská pro mě byla vždycky nejvíc atraktivní.
Když jsem se přihlásila za jihomoravský region jako jeden z potenciálních kandidátů, tak jsem byla vybrána jako top kandidát, jako číslo jedna. Následovaly debaty uvnitř STAN s Janem Farským a Danuší Nerudovou (současná čísla 2 a 1, pozn. red.) a celým týmem. Jedno z našich prioritních témat je Evropa v regionech, a proto má ta kandidátka více než čtrnáct lidí z regionů. Já jsem jedním z nich. Soupisku doplnily osobnosti. Snažili jsme se kandidátku poskládat tak, aby byla atraktivní generačně a reprezentovala celou Českou republiku. Máme tam mladé lidi, stejně jako lidi, kteří jsou v politice mnoho let a jsou zkušení.
Vy jste specifická jak prací v regionální politice, jste místostarostkou Mikulova, tak zahraničí praxí. Dá se tedy vidět určitá logická spojnice, vedoucí od vaší dosavadní kariéry a profese překladatelky přes místní politiku do Evropského parlamentu?
Jednoznačně. Právě to jsem se tady snažila vysvětlit.
Nejste pochopitelně sama, kdo kandiduje z regionální úrovně, a byť se může zdát, že je ten „evropský stupeň“ o několik pater výše, s komunální politikou tvoří spojené nádoby, je to tak?
Ano je, a je to obsaženo i v našem volebním programu. Chceme dělat politiku pro lidi, Evropu pro lidi. Nemůžete dělat rozhodnutí na nejvyšší úrovni, aniž byste skutečně znal dopad, jaký to bude mít v konkrétním území, regionu, potažmo obci, a na konkrétní život člověka. Pocházím z jihomoravského regionu, který hraničí s Rakouskem, a my tam to téma regionů máme obsaženo v mnohém. Spolupráce mezi evropskými regiony je velice důležitá a má obrovský potenciál, který moc nevyužíváme. Velmi důležité jsou zkušenosti z té komunální politiky jako takové, a to, jaký dopad mají jednotlivá rozhodnutí, nebo také na co jde financování z evropských programů. Myslím, že ta přeshraniční spolupráce může být velice přínosná, a člověk si ji může vzít například z Mikulova do Bruselu či Štrasburku.
Videosestřih z rozhovoru si můžete prohlédnout zde.
Na vašich stránkách píšete, že byste si přála Evropu, v níž by panovalo „porozumění a vzájemná soudržnost“, cituji. Můžeme to chápat i tak, že se právě tyto prvky ze současné EU poněkud vytrácejí?
Když třeba sledujeme, jakým způsobem se bavíme o evropských volbách, co je hlavním tématem těch debat, tak dost často to nejsou věci, které se budou týkat reálné práce poslanců. Myslím, že máme stále ještě malé pochopení pro to, co skutečně Evropská unie dělá, co představuje, v čem může být přínosem – v čem bychom ji mohli posílit, a kde třeba naopak malinko upravit. Toto povědomí je stále relativně malé.
Kladete důraz na vzdělanost, na kulturní provázanost. Také se zmiňujete o svobodě médií. Jak na ni pohlížíte?
Já jsem několik let spolupracovala s předními světovými tisky, s některými významnými investigativní reportéry a národními televizemi. Měla jsem možnost do detailů nahlédnout na to, jakým způsobem mohou novináři pokrývat témata, která jsou závažná a ovlivňují nejen národní státy. Musím říct, že to pro mě byla obrovská zkušenost. Mechanismus a to, jak se dnes dostávají informace k lidem, je poměrně složité. Žijeme v době, která je plná zpráv, o kterých přesně nevíme, odkud proudí, kdo je jejich zdrojem a jak jsou financované. To je velký problém. Myslím, že z hlediska bezpečnosti Evropy je ochrana svobodných médií a podpora těch veřejnoprávních absolutně zásadní.
Už jste ve volebním týmu řešili, kdo z vás by si vzal jakou pracovní agendu? Otázka míří k preferencím některých výborů…
Řešili jsme, byť ne úplně, protože horkých kandidátů je na naší soupisce poměrně dost. Já od začátku mluvím o tom, že bych měla zájem být ve výboru CULT, který má pod sebou mediální gramotnost, které bych se chtěla věnovat, a dále vzdělávání v programu Erasmus a kulturu obecně. Tu vnímám jako jeden z nástrojů, jak mít v Evropě kvalitní život. Kultura se velice podepisuje do toho, jak vnímáme svět okolo nás a jak subjektivně prožíváme náš každodenní život.
Vím, že jste si osvojila francouzštinu, kterou jste používala na profesionální úrovni. Je tato znalost pořád tak dobrá?
Francouzštinu jako místostarostka moc nepoužívám, pokud vyloženě nepřijde někdo za cestovní ruch a chce ve Francii představit Mikulov. Nicméně jsem několik let ve Francii žila, mám částečně francouzské vzdělávání, takže se mi ten jazyk zaryl do kůže. Jsem to, co se nazývá bilingvní. Ta francouzština se udržuje trošičku líp, když už ji člověk má takto bytostně prožitou.
V Evropském parlamentu se vám tato znalost bezesporu sejde…
Já jsem ji hodně používala i v práci pro nadnárodní korporaci ve Velké Británii. Francouzština je diplomatický jazyk nejenom politiků, ale ve světě byznysu. Je výhodné umět francouzsky a udržovat si aktivní znalost jazyka je vždycky důležité.
Ještě se vrátím k té komunální politice, k její provázanosti s politikou evropskou. Může to být i tak, že se pomyslný „komunální handicap“ stane v prostředí politiky EU naopak výhodou?
Je to tak. Já jsem členem regionální stálé konference za Jihomoravský kraj, za Svaz měst a obcí, kde řešíme konkrétní dopady strukturálních fondů v tom území. Dokážu si asi mnohem lépe představit, jakým způsobem tyto peníze, zda skutečně efektivně, využívá ten či onen kraj. I my máme vnitřní periferie, to znamená oblasti, které si zaslouží naši finanční pozornost: abychom budovali infrastrukturu, aby nám nevznikaly takzvané černé regiony. Je velice důležité, aby si člověk uměl dobře nastudovat absorpční schopnost toho regionu z hlediska příjmů, aby ty peníze skutečně šly tam, kam mají, a ten region to dokázal zpracovat. Myslím, že velkým úkolem bude úprava byrokratických procesů, protože mnoho obcí těžce dosahuje na jim určené finance právě kvůli byrokratickým překážkám. Je to velká bariéra.
Nakolik by byla práce v Evropském parlamentu slučitelná s vaším životem a prací v Mikulově?
My jsme to samozřejmě doma probírali. Jak jsem říkala, prožila jsem velkou část svého života v různých evropských zemích, takže jsem vždycky byla trochu pendler. Můj manžel je Holanďan, takže máme jakési zázemí v Holandsku a jezdíme tam na dovolenou. Dokážu si představit, že bych byla stále v Mikulově, respektive v jihomoravském regionu, a stále bych tu pracovala. A jakožto evropský poslanec bych trávila potřebnou část měsíce ve Štrasburku nebo Bruselu. Zvažovali jsme i to, že bychom se na nějakou dobu do Bruselu i přestěhovali. Měli bychom blíž k manželově rodině, naše dcera je taky bilingvní. I pro ni by to byla zkušenost. V tuto chvíli to máme nastavené tak, že začneme doma, ale vyhodnotíme to v průběhu. Jsme otevřeni variantě přesunu.
Je slučitelná práce v Evropském parlamentu s pokračováním v prací komunálního politika?
Určitě ne na úrovni uvolněného politika. Nebyla bych místostarostkou, ale rozhodně bych chtěl být zastupitelem města. Těch zasedání je asi osm do roka.
Když si to shrneme, co všechno byste tedy chtěla voličům nabídnout?
Já svá politická rozhodnutí dělám na základě hodnot, a pro mě jsou svoboda a solidarita jedny z těch základních. Myslím, že na nich stojí evropské společenství. V době populistických tendencí se tato politika velmi těžce prosazuje, a v tom vidím jisté riziko. Takže voličům bych určitě chtěla nabídnout to, že své názory nebudu měnit podle toho, jak vítr fouká. Současně jsem aktivní politik, to znamená, že aktivně vyhledávám řešení pro překážky a problémy, a jen tak se nezdávám. V práci místostarosty se rovněž věnuji kultuře a vzdělávání, a to je něco, čemu bych se chtěla věnovat i v Evropském parlamentu. Kulturu považuji za jednu ze základních hodnot, která se přímo odráží do kvality našich životů. Vzdělání vidím jako obrovskou příležitost pro ekonomický růst Evropy, když to úplně zjednoduším, a nadto bych se chtěla věnovat ochraně a svobodě médií a podpoře těch veřejnoprávních, která jsou zásadní.
Kontakt:
Igor Záruba
manažer projektu
ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
