Možná nastal čas shrnout, co všechno víme o migračním paktu a přijímání migrantů. Zkusím to tak stručně, jak to jen jde. Detaily jsou v mých dřívějších textech.
. Dnes bych řekl, že regulérní šílenci (vyskytující se ve všech oblastech od vědy přes náboženství až po byznys a politiku) nám dělají svátek z celého týdne. A to už je možná trochu moc.
Během nedávných protestů v New Yorku zazněly výzvy k opakování barbarství ze 7. října „tisíckrát“. Ozývaly se výkřiky „My jsme Hamás“, „Smrt Americe“, „Tel Aviv musí zmizet“, „Ať jde Izrael do pekla“ a „Židé vraťte se do Polska“.
Angličtina má ten ošklivý výraz collateral damages (eufemisticky „vedlejší ztráty“), který vyjadřuje, že moderní válka si nevybírá a umírají v ní i civilisté anebo dojde i k palbě do vlastních.
Lidé vždycky bojovali s přírodou, města pod vodou a pouště jsou toho pěkným příkladem. Když byly záplavy, odstěhovali se výš, když bylo sucho, snažili se přivést a udržet vodu.
Není pochyb, že dlouhý pochod institucemi přinesl své hořké plody, marxistické koncepty pronikly do společenských věd, poskytly jim svůj pojmový a argumentační aparát a Marxovo hřímání proti řádu, autoritě a rodině se tak vrátilo do hry pod novým, tentokrát „vědeckým“ pláštíkem.
Na 1. máje si připomínáme 20. výročí vstupu naší země do Evropské unie. Pro jedny je to jubileum hodné oslav, pro druhé černý den a velká většina z nás se bude pohybovat někde mezi těmito dvěma krajnostmi. Pro všechny je to ale příležitost k zamyšlení.
Každá válka je strašná. A proto můžeme být rádi, že ta druhá, světová, skončila už téměř před osmdesáti lety, kdy byl svět ještě normální.
Od spuštění nového bloku (který nahradí ten starý) jsme tedy pořád ještě nekonečně daleko, ale míň nekonečně, než před krátkou dobou.
V Akademii věd ČR panuje 100 %-ní shoda vědců na fyzikálně a ekologicky chybném Expertním stanovisku ke klimatické změně.
