Americká zpravodajská služba CIA používala velmi neobvyklé metody, jakým způsobem dostat z teroristů či lidí z terorismu podezřelých informace.
Kromě "klasických" způsobů mučení, jako je třeba fackování či jiné druhy bití, a již zveřejněných způsobů mučení, jako je kontroverzní waterboarding a mučení nedostatkem spánku a pouštěním hlasité rockové hudby, používali vyšetřovatelé také mnohem nápaditější metody, které útočily na psychiku vězňů.
Například zavírali vězně do beden s brouky a neustále jim zdůrazňovali, jak jsou ti brouci nebezpeční. Ve skutečnosti však nebyly nebezpeční. Nebo také nutili vězně chodit v plenkách pro dospělé, aby je maximálně ponížili.
Nejhorším způsobem psychického mučení bylo tzv. pohřbení zaživa. Terorista byl zavřen do dřevěné bedny, která ale měla vyvrtané díry pro dýchání. V jednom dokumentu z 7. června 2006 se dokonce i tehdejší prezident George W. Bush pozastavuje nad krutostí výslechů.
V jiném dokumentu CIA obhajuje své metody. "Jsme přesvědčeni, že informace získané těmito postupy jsou hlavním důvodem, proč Al-Káida od 11. září 2001 nepodnikla na západní velmoci žádný velký útok," píše se v jednom dokumentu.
V dokumentech také stojí, že každému výslechu měl být přítomen lékař a psycholog, kteří měli výslech zastavit v případě, že by mohlo dojít k trvalému poškození psychického či fyzického zdraví.
Ve spisech je také zmínka o lidech, u kterých se nepotvrdilo podezření z terorismu nebo jim nebylo možné terorismus prokázat a přesto byli vězněni. Jde například o německého občana Khalida Al-Masrího. Ten měl být vězněn ještě několik měsíců poté, co bylo prokázáno, že není důvod k jeho věznění.
Podle CNN dokumenty obsahují i informace o smrti ozbrojence Gula Rahmana v jednom z amerických zařízení v Afghánistánu. Rahman byl mučen nedostatkem spánku, neustálou hlasitou hudbou, nošením plen a pobytem v "extrémně chladné " cele. Rahman zemřel na podchlazení.
