Lidé z tornádem postižených obcí čelí obrovskému psychickému tlaku. "Všichni toho máme dost. Nejhorší to bylo asi po tom tornádu těch pár dní," svěřili se obyvatelé Mikulčic. "Když jsme vyšli po té katastrofě, tak kudy jsem chodila, tak jsem plakala. Plakali jsme všeci," popisují své pocity.
Obyvatelům zasažených obcí mysl teď zaměstnává každodenní práce i masivní pomoc, které se jim dostává. Podle psychologů je to v tuto chvíli dobře. "Protože jsou v takovém jednom napětí. Uklízí, snaží se spravit to, co je potřeba," říká psycholožka Jitka Skramunská z Psychiatrické nemocnice Kosmonosy.
To vše ale odezní. A přijde uvědomění si problému. "Když to pak pomine, i ta pomoc nebo zájem veřejnosti, tak právě může nastat takové to období, kdy někteří křehčí lidé mohou reagovat nějakou psychickou poruchou," vysvětluje Skramunská.
Známé je to z případů jiných živelních katastrof, třeba povodní, kdy lidé, kteří byli v době odstraňování následků škod velmi činorodí, se sesypali, až když se zdálo, že to nejhorší už mají za sebou. "Ta posttraumatická stresová porucha se může rozvinout až několik měsíců po té události. Pokud mluvíme o poruše, tak do půl roku. A může trvat až 3 roky, někdy i dlouhodobě," varuje psycholožka.
Prvního signálu by si mělo podle ní všímat především okolí. "Protože když přichází deprese a stres, tak ten člověk to na sobě nemusí ani pocítit, ale okolí si všimne, že se ten člověk úplně změní," prozradila Skramunská.
Lidé začnou selhávat tam, kde dosud problémy neřešili. V rodičovství, v práci. Trpí pláčem, beznadějí, úzkostmi a někdy i sebevražednými myšlenkami.
"Je to léčitelné, pomoc existuje. Důležité je nebát se psychiatrie a nebát se toho, že to má nálepku psychické poruchy. Léčí se to psychoterapií, popřípadě i podpůrnou farmakoterapií. A je možné úplné vyléčení samozřejmě," uklidňuje psycholožka.
Odborníci varují před přehlížením příznaků, jejich zlehčováním, anebo samoléčbou. To vše může totiž lehce přerůst do stavu, který bude léčitelný obtížně. Platí čím dříve, tím lépe.
