Igelitové tašky teď krášlí v Trnavě nejeden plot nebo branku u rodinného domu. I před školou to vypadá jako na tržišti. Jenomže v přepravkách a igelitových taškách je místo ovoce a zeleniny učení. "Žáci dostanou obálku, kde mají úkoly na další období. Ty postupně splní a za týden je dovezou zpátky," popisuje systém ředitelka místní základní školy Helena Vývodová.
Pan Štěpaník a paní Vajďáková jsou dva z osmi rodičů, kteří ze školy učení rozvážejí. "Rozdám nové a zároveň sesbírám staré úkoly. Předáváme si to před domy," vysvětluje pan Štěpaník. "Jak to jde, tak to jde. Každý tady nemá tiskárnu, aby si vytiskl úkoly," dodává paní Vajďáková.
Když se nedá učit ve třídách u tabule, musí to jít jinak. "Mají tam dělení celých čísel, převody jednotek délky, které si opakují, abychom mohli potom navázat učivo," říká jeden z učitelů Lubomír Vývoda.
"Necháme před domem nějaké pracovní sešity, pracovní listy, co se má odevzdat do školy a někdo ze školy přijede, posbírá to a dá nám další," popisují systém rodiče. "Jako úkolů mají hodně na to, že jsou doma a neučí je učitelé," stěžuje si jiný z rodičů. Žádný oddych v Trnavě kantoři žákům nedávají. Ti vždycky napjatě obálku otevírají a zjišťují, co je čeká.
Objet vesnici trvá rodičům, kteří v těchto dnech připomínají spíš pošťáky, pár desítek minut. Plné přepravky končí zase ve škole, kde se do vyplněných úkolů okamžitě pouštějí učitelé. "Nehodnotím známkou, píšu jim procento úspěšnosti," říká Vývoda.
Slovní hodnocení místo známek doporučuje pedagogům i ministerstvo školství. Ti by navíc měli brát i ohled na časové možnosti rodin a učivo by měli zaměřit hlavně na nejdůležitější předměty. Zbývající látku pak mají přesunout do příštího školního roku.
