Koupit v Praze burčák není žádný problém. Během jedné hodiny se ho reportérům podařilo koupit v šesti vinárnách. Ovšem u pěti z nich narazili na zásadní prohřešek. U burčáku chyběly povinné údaje.
Prodejce musí u burčáku uvést vždy název (tedy burčák nebo částečně zkvašený hroznový mošt), obsah alkoholu, místo původu hroznů, název vinaře nebo stáčírny, číslo šarže a údaje o alergenech.
Všechny vzorky reportérů ohodnotil sommelier. V pořádku byla jen polovina - překvapivě těch levnějších. Druhá polovina z šesti vzorků testem neprošla.
Jak ukazují i výsledky testu, cena není při nákupu vždy dobrým rádcem. I za tu nejvyšší, v případě reportérů 100 korun za litr, můžete koupit něco, co burčák připomíná jen vzdáleně.
Pravý burčák se bez laboratorních testů pozná jen těžce. Řídit bychom se měli především našimi smysly a vjemy. "Hlavně bych se zeptal, zda-li mi dá ten prodejce ochutnat, protože senzorika je v těchto případech jedna z nejdůležitějších," doporučuje Tomáš Brůha.
Burčák by měl mít světle žlutou mírně zakalenou barvu a cítit by měl být především po hroznech. Vůně by se měla přenášet i do sladké chuti. Pravý burčák nebo také částečně zkvašený hroznový mošt vydrží jen několik hodin. Měl by obsahovat jen cukr z hroznů.
