![](https://1884403144.rsc.cdn77.org/foto/sport-hokej-mslh24-ms-v-hokeji-2024-semifinale-cesko-svedsko-lavicka-radim-rulik-ondrej-palat-crop/MzMweDE4MC9jZW50ZXIvdG9wL3NtYXJ0L2ZpbHRlcnM6cXVhbGl0eSg4NSkvaW1n/9056841-crop.jpg?v=0&st=RHE2jk26Whng-TJESQl6I9kYMJldhanataGGlzC1nYU&ts=1600812000&e=0)
Už není zakaboněný, už je samý úsměv. U Radima Rulíka převládá, že v „přímém přenosu“ zažívá trenérský vrchol kariéry. Vše je umocněné tím, že šampionát se odehrává doma před poblázněnými fanoušky: To není jako hrát s prominutím v Minsku nebo Rize. To, co předvádí zdejší publikum přímo v aréně, strhává i jindy ledově klidného státního kouče. Ten po fantasticky zvládnutém semifinále (7:3) vzpomínal, jak se v roce 1985 v Praze marně dobýval do haly na zlatý duel s Kanadou. „Domů jsem jel stopem šest hodin,“ usmál se při vzpomínce.