KOMENTÁŘ MICHALA KOŠTUŘÍKA | Fakt to není pravěk, kdy byl Zlín nejúspěšnějším klubem v Česku. V období čtyř sezon (2002-2005) to třikrát dotáhl k medaili (1-1-1), na jeho studený nevlídný stadion se jezdilo pro porážky. Hra vždycky stála na odchovancích, vůdčích typech, kteří měli pod palcem celou kabinu. Čajánek, Leška, Balaštík, M. Hamrlík… Všechno borci s vítězným naturelem, které neměli za hranicemi kraje rádi. Pro náplavy zbylo pár míst. A fungovalo to báječně.
