Přicházející prezidentské volby jsou jistým způsobem matoucí. Jde v nich o hodně, někomu by se mohlo zdát, že skoro o všechno. Tomu, co je v sázce a jak silně mnoho lidí vnímá jejich význam, ale neodpovídá mdlá atmosféra kampaně, v níž jako kdyby nešlo skoro o nic. Rozdíl oproti prezidentským volbám před pěti lety je v mnoha ohledech markantní.
Historicky druhá přímá prezidentská volba se od té první před pěti lety v mnohém liší. Nejviditelnější změna je asi ta, že žádná z velkých politických stran nenominovala svého kandidáta. Rozdíl je také v tom, že zatímco v roce 2013 nominovali většinu kandidátů svými podpisy občané, pro letošek se to týkalo z devíti kandidátů jen Jiřího Drahoše, Michala Horáčka a Miloše Zemana.
Včera premiér podle očekávání oznámil, že jeho favoritem pro prezidentskou volbu je Miloš Zeman. Ještě den předtím Zeman po dlouhé době naznačil autonomii na Babišovi, když „přitvrdil“ a pro druhé kolo sestavování vlády oznámil, že bude po Babišovi chtít pro pověření jednáním 101 poslaneckých podpisů. Ale to je jenom detail, miniepizoda v dlouhodobém vztahu, který včera došel vyvrcholení.
Zloděj křičí – chyťte zloděje. V tomto případě je přesnější říct: mafián křičí – chyťte mafiána. Andrej Babiš po celou svou obchodnickou a teď i politickou kariéru používá osvědčenou metodu. Začne jít po tom, kdo ho kritizuje nebo vyšetřuje a chystá se ho znovu obvinit. Teď si ale v roli premiéra země dovoluje diskreditovat policii. Když hledáme chvíle, kdy se Česko začíná odvracet od standardního západního vývoje směrem k balkánským poměrům, je to přesně tento moment.
