Přiznám se, že v posledních týdnech hledám energii a smysl psaní o čemkoli, ale naštěstí to není moje hlavní role. Tu vytrvale a s neutuchajícím entuziasmem plní moji kolegové, které pak povětšinou s potěšením čtu. Kromě pocitu marnosti z vývoje a směřování české společnosti mě zaměstnávají i věci spojené se zajištěním existence redakce.
