V Česku funguje mezi politiky, odborníky i mediálními
komentátory mnoho zcela absurdních mýtů, které brání realisticky
dosahovat pokroku. Pan Havlíček z ANO třeba v neděli v Radiožurnálu
komentoval vítězství pana Pellegriniho v prezidentských volbách na
Slovensku typicky českým způsobem.V Unii prý
dochází k posílení pragmatismu a realismu, k tzv. progresivismu.
Pragmatismus byl samozřejmě pokrokářská filozofie v USA první poloviny
20. století, filozofie kladoucí důraz na vědu, na pokrok technický i
sociální.
To, co si v Česku představujeme jako „pragmatismus“, je v zásadě
vychytralé přizpůsobení se situaci bez většího úsilí brát v potaz
objektivní realitu, zato s mnohem větším úsilím ohlížet se na zájmy
vlivných hráčů. V tomto smyslu je vlastně „pragmatická“ také agenda
dostavby jaderných elektráren (osobně nevěřím, že se kdy vůbec začne
skutečně stavět) nebo pořád omílané „řešení“ bytové otázky výstavbou
nových bytů.
