Těžba písku a štěrku zanechává v krajině stopu, která tam zůstává i desítky let po tom, co z místa odjede poslední nákladní auto. Vytěžený pozemek, který roky nemá jasné využití - takhle typicky vypadá životní cyklus pískovny. Co s takovým místem dál, je otázka, kterou si čím dál častěji klade nejen místní samospráva, ale i lidé, kteří v okolí bydlí. Odpověď, která se v posledních letech prosazuje čím dál silněji, zní: Navrátit místu smysl jiným způsobem, než jaký mělo při těžbě. Vytěžené pozemky se po rekultivaci mění na vodní plochy pro rekreaci, přírodní rezervace a nebo právě na pozemky vhodné k bydlení v blízkosti zeleně a vody.
