Dnes často pomlouvané devadesátky se vyznačovaly v mnoha sférách seriózností, jaká dnes prostě neexistuje. Byly tu osobnosti, které se cítily oslovené patosem zakládání nové republiky. Příklad: Zkuste si jen představit, jak by vypadala preambule české ústavy, kdyby ji psal někdo ze současných předních poslanců či ministrů, a ne Milan Uhde. Také při zřizování veřejnoprávní televize proběhly důkladné debaty. Převládajícím motivem sice bylo „udělá se to takto, protože tak je to všude v cizině“ a…
