Balkánský tygr. Nebývalý chorvatský vzestup zažehly dálnice, euro a Schengen

Koukat na Chorvatsko jako na zemi, kam si maximálně zajedete v létě na dovolenou, by bylo poněkud krátkozraké. V posledních letech se z něj totiž stala ekonomická mašina, která šlape výrazně lépe než zbytek Evropy. A to díky relativně jednoduchému receptu, kterým by se mohlo inspirovat i Česko.

V době, ve které není o vnější šoky zrovna nouze, je Chorvatsko jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v Evropě. V posledních čtyřech letech konzistentně poráží průměr ekonomik Evropské unie s dost výrazným rozdílem. Loni vzrostlo o slušných 3,2 procenta, tedy zhruba stejně jako další evropský růstový premiant Polsko. 

Chorvatsko se rovněž stalo důležitým hráčem v evropské energetické bezpečnosti, tamní startupová scéna generuje jednorožce a index záhřebské burzy má za sebou několik let solidního růstu.  

Cesta na výsluní byla dlouhá. Po krizi 2008 si Chorvatsko prošlo dlouhou recesí a skutečné oživení pocítilo až po pandemii covidu. Hlavní důvody jsou dva: vstup do Schengenu a přijetí eura k prvnímu lednu 2023.

Eliminování kurzového rizika výrazně pomohlo. Skokově srazilo transakční náklady v důležitých exportních odvětvích a hlavně v cestovním ruchu. Na něm je Chorvatsko stále extrémně závislé, cestovní ruch a na něj navázané služby generují zhruba pětinu HDP země, což je v rámci Evropské unie jednoznačně nejvíc. 

Chorvatská národní banka odhaduje objem „úspor“ ze zmizelých nákladů na měnovou konverzi na zhruba 160 milionů eur ročně (necelé čtyři miliardy korun). Zrušení hraničních kontrol zase vedlo k boomu takzvaného spontánního turismu, což motor chorvatské ekonomiky nažhavilo ještě více.

V roce 2024 pak trojice předních světových ratingových agentur – Standard & Poor’s, Fitch a Moody’s – posunula Chorvatsko do nejprestižnějšího investičního pásma začínajícího písmenem A. Jedním z důvodů zvýšení ratingů je fakt, že chorvatský státní dluh v poměru k HDP klesá. Na konci roku 2024 se ustálil na zhruba 57 procentech, což je o markantních čtrnáct procentních bodů méně než před pandemií v roce 2019.

Tisíc kilometrů nových dálnic

Klíčovým faktorem za robustní chorvatskou ekonomikou je i schopnost země čerpat peníze z unijních fondů. V únoru tamní ministerstvo pro místní rozvoj uvedlo, že za třináct let členství Chorvatsko z Evropské unie získalo o dvacet miliard eur více, než kolik do unijního rozpočtu odvedlo. V přepočtu „na hlavu“ je tak Chorvatsko největším čistým příjemcem evropských peněz. 

Nasměrovalo je hlavně do energetické a dopravní infrastruktury. Nejdražším příkladem z posledních let je výstavba Pelješackého mostu spojujícího stejnojmenný polostrov na jihu země s chorvatskou pevninou.

Most dlouhý 2,4 kilometru propojil území Chorvatska s jeho jižní pobřežní exklávou oddělenou krátkým pobřežím Bosny a Hercegoviny. V provozu je od roku 2022, stál více než půl miliardy eur, přičemž zhruba 357 milionů dotovala Evropská unie ze svého kohezního fondu. 

Unie svými prostředky za poslední dekádu masivně přispívá i na další výstavbu chorvatské dálniční sítě, která se v 21. století rozrostla o zhruba tisíc kilometrů. Hlavní dopravní tepny, jako například téměř pět set kilometrů dlouhá dálnice A1 (spojující Záhřeb se Splitem) nebo 145 kilometrů dálničního pokrytí Istrie (Istrijský ypsilon), však vznikly už před vstupem země do Evropské unie. 

Toto překotné tempo se neobešlo bez komplikací. V roce 2017 se chorvatské silniční společnosti ocitly na hraně kolapsu kvůli obřímu dluhu z dřívější výstavby ve výši 5,2 miliardy eur, což tehdy představovalo více než jedenáct procent celého chorvatského HDP. Na pomoc tehdy musela přispěchat až Světová banka.

Díky chorvatské dálniční síti se však z Jadranu stala pro střední Evropu destinace zvládnutelná autem na jeden zátah. V průběhu let tak díky ní do chorvatské státní kasy přitekly na příjmech z turismu desítky miliard eur. 

První dva jednorožci

Chorvatsko si je své nezdravé závislosti na turismu vědomo a usilovně pracuje na diverzifikaci směrem k sektorům s vyšší přidanou hodnotou. V posledních letech se zde etabloval silný, byť svou škálou značně omezený technologický sektor. 

Země s třetinovou populací oproti Česku už dala světu dva jednorožce: softwarovou společnost Infobip a firmu Rimac Automobili vyrábějící sportovní elektromobily a bateriové komponenty. Na status jednorožce aspirovala i chorvatská matematická aplikace Photomath, než ji v roce 2023 koupil Google. Odhady, kolik za ni asi dal, se pohybovaly v rozmezí 220 až 550 milionů eur. 

Na současné chorvatské startupové scéně jsou nejžhavějšími kandidáty na titul jednorožce firma Gideon (zabývající se robotikou a AI v logistice) a Project 3 Mobility (sesterský projekt Rimacu zaměřený na autonomní řízení).

Další úspěšný příběh se v uplynulých letech psal na záhřebské burze. Tamní trh zažil znatelné oživení a od roku 2023 dosahoval hlavní index každoročně zhodnocení v nižších desítkách procent. Nabídka na záhřebském parketu však zůstává značně omezená a trh táhne – podobně jako v Česku – hrstka bankovních gigantů, kterým se loni mimořádně zadařilo.

Terminál na Krku

Po začátku války na Ukrajině se z Chorvatska stal také významný hráč na poli evropské energetické bezpečnosti. A to díky plovoucímu terminálu na zkapalněný zemní plyn na ostrově Krk, který byl spuštěn už v roce 2021.

Jeho původní kapacita činila 2,9 miliardy metrů krychlových ročně, což na pokrytí chorvatské vnistrostátní potřeby stačilo. Invaze na Ukrajinu ovšem přiměla středoevropské země hledat náhradu za ruský plyn, takže chorvatská vláda se společně s provozovatelem terminálu rozhodla navýšit kapacitu na 6,1 miliardy kubíků LNG ročně. 

Projekt byl dokončen loni, za pomoci financování z unijního balíčku REPowerEU, jehož cílem je zbavit Unii závislosti na ruských fosilních palivech. Terminál na Krku dnes vedle zajišťování dodávek plynu pro Chorvatsko slouží jako hlavní alternativní uzel pro země bez (většího) přístupu k moři – především Slovinsko, Maďarsko a Rakousko.

The post Balkánský tygr. Nebývalý chorvatský vzestup zažehly dálnice, euro a Schengen appeared first on Forbes.