Vždycky si říkám, jaký to byl tehdy asi pocit. Když politici, vojáci i obyčejní lidé stáli na zlomu dějinného okamžiku, netušili, jak to celé dopadne a život po nich naléhavě chtěl, aby udělali zásadní rozhodnutí. V aktuálním Reflexu máme strhujícím způsobem zaznamenány osudné dny z květnové Prahy roku 1945 a to, jak málo stačilo, aby se naše hlavní město dostalo do sféry vlivu USA. A dějiny by pak pravděpodobně běžely úplně jiným směrem. Ač podobné paralely nemám rád, v současnosti máme tu možnost onen pocit okusit také. Na rozdíl od našich předků s jednou zásadní výhodou.
