Na konci druhé světové války přinutil velitel Pražského povstání generál Karel Kutlvašr šéfa wehrmachtu v Praze generála Rudolfa Toussainta, aby 8. května 1945 podepsal kapitulaci. Jejich poslední setkání to ale nebylo, v 50. letech spolu oba degradovaní generálové strávili několik let ve věznici v Leopoldově. Velitel legionářů v Rusku, důstojník prvorepublikové armády a člen odboje za Protektorátu Kutlvašr byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen v květnu 1949 za velezradu na doživotí (Toussaint dostal doživotí v říjnu 1948). Na svobodu byl Karel Kutlvašr propuštěn v květnu 1960 na amnestii po 11 letech, čtyřech měsících a 22 dnech. S podlomeným zdravím zemřel před půl stoletím, 2. října 1961. V roce 1968 byl zproštěn obvinění z vlastizrady, rehabilitován byl po listopadu 1989, kdy byl povýšen in memoriam do hodnosti armádního generála.
