Čím dál více rodičů věří spíše soukromým školám. Jejich zřizovatelé to připisují schopnosti děti lépe připravit a reagovat na měnící se svět. Rodiče volí privátní vzdělávání i navzdory statisícovým ročním platbám za školné.
Zatímco se tento týden po dvouměsíční odmlce opět rozeznělo školami pravidelné zvonění, měl by se rozeznít alarm i na místech, které jsou zodpovědné za české veřejné školství. Jak totiž dokládají čísla, zájem o soukromé vzdělávání na všech úrovních roste.
„Nebyla tu žádná škola, která by uměla efektivně spojit výuku českých dětí a dětí cizinců žijících v Česku,“ říká majitelka kosmetické společnosti Dermacol Věra Komárová k důvodu, proč před lety založila Leonardo da Vinci Academy v centru Prahy.
Ta startuje letos čtvrtý školní rok. Své dveře přitom otevírala v roce 2021 s pouhými čtrnácti žáky. Už koncem stejného roku jich bylo 35. Letos na základní škole, kde stojí roční školné tři sta tisíc korun, bude studovat dvě stě žáků.
Podobně je na tom trojice soukromých škol Heuréka, za nimiž stojí bývalý ředitel Expandia banky, dnes známé jako Raiffeisenbank, Jan Kala. Ten zřídil soukromou základní školu v Úvalech, Libochovičkách a v Brně. Na první jmenované adrese se jim letos do první třídy hlásilo na čtrnáct míst 54 zájemců. Zájem je navíc rok od roku větší, navzdory ročnímu školnému pohybujícímu se mezi 115 a 135 tisíci podle toho, zda jde o první či další dítě z jedné rodiny.
Stopy v soukromém školství má i česká miliardářská smetánka – elitní základní škola a gymnázium ve středočeských Babicích Open Gate spadá do impéria PPF Renáty Kellnerové. Podle tamní ředitelky Petry Dobešové drží na základní škole počet studentů ve třídě na jednadvaceti, na gymnáziu na dvaceti.
Zájem o základní školu s ročním školným 215 tisíc korun či gymnázium se školným 282 tisíc korun je enormní. Pro gymnazisty, kteří bydlí přímo na kolejích Open Gate, je školné vyměřeno na 620 tisíc korun. I přes nával žádostí se ale škola snaží držet zavedeného modelu.
„Jsme na maximu kapacity, která je optimální pro udržení kvality výuky a osobního přístupu. I přes vysoký zájem o studium na naší škole nechceme počet žáků a studentů ve třídách navyšovat,“ říká ředitelka Open Gate Dobešová s tím, že hospodaření školy vlivem inflace utrpělo, jako řešení však volila místo navýšení počtu studentů raději zvýšení školného o deset procent. Třetina studentů pak pobírá sociální a akademická stipendia od nadace Kellnerových.
A jedním dechem Dobešová dodává, proč je po privátním vzdělávání zvýšená poptávka: „Soukromé školy vyhledávají zejména rodiče, jimž nevyhovuje tradiční způsob výuky založený na mechanickém memorování a neosobním frontálním přístupu. Hledají školu, která dbá na všestranný rozvoj dětí a dokáže je dobře připravit na studium na univerzitě i celkově život v rychle se měnícím světě.“
V podobném duchu vám odpoví i Věra Komárová. Mezinárodní školy jsou podle ní agilnější, zvládají své učivo lépe přizpůsobovat aktuálním trendům. Také podle Komárové kladou větší důraz na to, jak reálně fungovat ve společnosti.
Podle Jana Kaly veřejné školy dělají, co umějí, s tím, co mají k dispozici. Systémově jsou však podle něj příliš zatížené. Proto volí Kala ve svých školách více manažerskou cestu, která rozvazuje ruce jednotlivým ředitelům, jejichž kolegové ve státním sektoru plní spíše roli administrátora.
„V heuréckých školách tuto roli ředitelů co nejvíce minimalizujeme, máme centrální tým pro všechny školy, který se stará o účetnictví, výkaznictví, matriku, IT, finanční řízení, spolupráci s institucemi, jako je MŠMT, kraj, inspekce a podobně. To vše jde z velké části mimo ředitele a ti tak mají čas na učitele a na děti,“ doplňuje exbankéř.
V Kalově pohledu se odráží totéž, co u Komárové, Dobešové či kohokoli dalšího, kdo spojil svou kariéru se soukromým školstvím: svět zrychluje a dění před tabulemi nestíhá.
Kala proto ve svých školách vyznává metodu určitého zrcadlení toho, pro jakou společnost jsou děti vychovávány. Jakékoli poselství by měly mladé generace od výuky ve školách dostat, musí být podle zřizovatele škol Heuréka zároveň vetkané do DNA samotné školy.
„Není možné učit děti spolupráci a nespolupracovat. Není možné je učit myslet a učit se z chyb a sami se neučit. Pokud je chceme připravit na život v moderní společnosti, musíme takovou společnost sami představovat. Věříme, že děti dokážou dělat velké věci. A děti nás v tom každý den utvrzují,“ říká Kala.
Že na toto všechno rodiče dětí slyší čím dál více, ukazují i čísla Evropské komise. Srovnání mezi veřejnými a privátními školami ze školních roků 2010/2011 a 2022/2023 ukazuje, že se zvyšuje podíl nejen soukromých škol, ale také žáků v nich.
Například mezi základními školami v Česku byla na začátku minulé dekády jen necelá dvě procenta soukromých. Minulý rok už to bylo sedm procent, více než třikrát tolik. Společným rysem privátního vzdělávání, ze kterého čerpá velkou část své hodnoty, je zaměření na menší kolektivy dětí. V roce 2010 tak nastoupilo do soukromé základní školy ani ne každé sté dítě. Dnes tvoří žáci privátních základek 2,5 procenta všech základoškoláků.
V rámci středních škol a gymnázií zůstává poměr za posledních deset let v podstatě totožný, zvedá se ale podíl studentů, kterých chodí na soukromou instituci středního vzdělávání přes patnáct procent. A třeba vyšších odborných škol je nyní v republice z celkového počtu už více než čtvrtina a navštěvuje je téměř třetina všech studentů této úrovně vzdělávání.
Vůbec nejvýraznější boom však od revoluce zaznamenaly vysoké školy, jež za posledních třicet let stihly trefit svůj statistický vrchol a za posledních deset let jejich zastoupení v českém vysokém školství klesá. Soukromých jich v roce 2010 bylo téměř 63 procent, o deset let později už to bylo jen pár procent přes polovinu. Loni jich v Česku fungovalo 23.
