Tomio Okamura v rámci českých vlasteneckých stran dlouho vynikal. Svým voličům podával rasismus v malých dávkách a ještě donedávna mu to vycházelo. V rámci „tradičních“ politických stran a hnutí byl dostatečným rebelem, ale zároveň to nebyl žádný extrémista. Sem tam nahnilejší či úplně pitomé vyjádření jeho poslanců se dalo tolerovat, protože je sám šéf většinou rázně utlumil. Po výprasku v evropských volbách ale uvolnil ruční brzdu. Stavidla nenávisti odbrzdil úplně angažováním stran, které nic jiného než nenávist k druhým nenabízejí – PRO a Trikolóra. Ačkoli svou rasistickou kampaní většinou mířil na periférie, letos se rozhodl zaplevelit i hlavní město. A tady se začíná situace lámat.
