Přežila ekonomickou krizi, požár a zdražování energií. I když se zprvu zaměřovala na výrobu skla pro turisty, dnes jsou jejími zákazníky značky ze světa designu. Pojďte s námi nahlédnout do rodinného sklářského ateliéru v Přibyslavi, kde kromě tavení a tvarování skla dochází i k postupnému předávání sklářského žezla.
Oba mluví klidně až rozvážně. Když se bavíte s Alešem Valnerem, zakladatelem malé sklářské huti v Přibyslavi, a jeho synem Davidem je vcelku brzy patrné, že jsou jedna krev. „Že David začal před deseti lety pracovat se mnou, bylo pro huť opravdu skvělé. Nejsem vybaven jazyky, syn má mezinárodní přehled, a navíc, všechno se lépe táhne ve dvou,“ říká mi hned v úvodu dvaašedesátiletý Aleš Valner.
To on před dvaceti lety založil v Přibyslavi malý sklářský ateliér, na který se dnes obracejí zajímavé tváře světového designu. Kdo by byl tento vývoj tušil, když před lety nastoupil mladý Aleš Valner, rodák ze Žďáru nad Sázavou, do sklárny ve Škrdlovicích, která ve své době spadala pod Ústředí uměleckých řemesel v Praze.
Sklu propadl hned při její první návštěvě, kdy se do sklárny vydal ještě jako student. I když chtěl původně být grafikem, nakonec se vyučil sklářem, přidal diplom ze střední školy uměleckých řemesel v Praze a po dvou letech na vojně nastoupil právě do Škrdlovic. Do sklárny, která je spojená se jmény jako Stanislav Libenský, manželé Roubíčkovi nebo František Vízner.
„Když si u nás tyhle hvězdy dělaly vzorky, byl jsem ještě elév. Bohužel nemůžu říct, že jsem se jim díval pod ruce,“ říká dnes Aleš Valner. Brzy se však ve sklárně vypracoval a záhy po svém nástupu se stal huťmistrem. Organizoval výrobu, zadával práci sklářům, připravoval tavení skloviny.
V práci mu ale chyběla kreativa, možnost se výtvarně vyjádřit, a tak po pádu komunismu založil ve Žďáru nad Sázavou ještě se dvěma společníky novou huť. Jmenovala se Princ a zaměstnávala asi desítku lidí. Tady se Aleš Valner po delší době vrátil k designu funkčního hutního skla, které se podle svých slov snažil odlehčit a udělat ho příjemné na dotek.
Své návrhy začal brzy prodávat firmě Blue Praha. Ta ještě donedávna zprostředkovávala prodej skla v centru Prahy nebo na pražském letišti. „Šlo o sklo určené primárně pro zahraniční turisty, ale musím říct, že mělo velmi dobrou úroveň,“ říká k dlouholeté spolupráci. Ta pokračovala i v jeho nové sklárně, kterou založil v roce 2004 poté, co se nepohodl se společníky.
Do založení vlastní firmy investoval asi tři miliony korun a v jejím rozjezdu mu pomohl i fakt, že do malé huti přilákal bývalé kolegy, které sám ve sklárně Princ zaučoval. Nakonec obnovil i zmíněnou spolupráci s Blue Praha, pro niž dlouhá léta tvořil autorské kolekce. Klienti přibývali a provoz firmy, která dnes zaměstnává třináct lidí a má roční obrat dvanáct milionů korun, nabíral na obrátkách.
V roce 2013 ale sklárna narazila, zakázek ubylo a bylo třeba změnit směr. Právě v tuhle chvíli na scénu vstoupil Alešův syn David, který vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě, Ateliér designu skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně a ateliér Interaktivních médií v Ústí nad Labem.
Svému otci pomohl odvrátit krizi zejména díky novým klientům, kteří se v Přibyslavi rozhodli vyrábět. „Už jsme nedělali věci pro turisty, ale spíše věci do galerií,“ popisuje Aleš Valner změnu zaměření huti. V ní našla na rok výrobu i oceňovaná designérka Helle Mardahl z Dánska, známá pro své barevné, hravé sklo, které jako by vypadlo z filmu Alenka v říši divů.
Výroba, jak Aleš Valner dnes vzpomíná, „byla opět dobře rozjetá“, pomyslný klacek pod nohy jí ale hodil požár. Vypukl v červenci 2018 a téměř celou huť pohltil. Škody se pohybovaly v řádech milionů korun a rodina Valnerových otevřeně přemýšlela nad tím, že se sklářským podnikáním skončí.
Nakonec pomohl vstup investora Petra Hanouska, ale i podpora místních obyvatel. Ti se na opravu huti skládali prostřednictvím občanské sbírky, pomohly i nedaleké sklárny, kam dočasně firma Aleše Valnera přesunula výrobu.
Krize zažehnány? Ne tak docela. I když během covidu sklárna prosperovala, „protože si lidé chtěli zkrášlit domov kolem sebe“, jak říká Aleš Valner, v posledních dvou letech huť pociťuje mírný pokles poptávky. „Lidé nechtějí utrácet, což se projevuje na celkovém snížení odbytu u našich klientů,“ dodává.
S nepříznivým vývojem poptávky pomáhá David Valner, který se vedle autorské designérské tvorby věnuje právě shánění zahraničních klientů a následné komunikaci. Někdy je oslovuje napřímo, jindy je „jen“ pomáhá provést procesem místní výroby, konzultuje s nimi, co je možné u nich v Přibyslavi, kde se specializují na hutní sklo, vyrobit, a tvoří ve sklárně pomyslný most mezi zahraničními kreativci a výrobou. „Výhoda je, že jsem sám designér,“ říká.
„Při přímém oslovování to ale není tak, že bychom se snažili zákazníky aktivně přetahovat. Jen jim dáváme vědět, co u nás umíme. Takhle se nám nedávno ozvala jedna německá designérka, která donedávna vyráběla ve Velké Británii. Po brexitu ale musela hledat jiného výrobce, tak si na nás vzpomněla,“ vysvětluje David Valner a připomíná, že export pro zahraniční klienty tvoří devadesát procent výroby firmy.
Když se designéra ptám na konkrétní klienty a značky, některé mi kvůli smlouvám prozrazuje pouze off record. Dodává, že své sklo tu vyrábí berlínská designérka Milena Kling, amsterodamské studio Gessen nebo belgická firma When Objects Work. Ta prodává skleněné objekty například od Kate Hume či norské designérky Kristine Five Melvær. Ta spolupracovala i s firmou Hay nebo Poltrona Frau.
Práci huti přirozeně přihrává i sám David Valner, který v posledních několika letech sklízí úspěchy v designérském světě. Své amorfně tvarované vázy z kolekce Fungus prodává skrze galerii Rossany Orlandi i The Future Perfect se sídlem v New Yorku, San Francisku a Los Angeles.
„Nově se mi povedlo také dostat do Holly Hunt,“ říká k čerstvému zastoupení v galerii americké interiérové designérky Holly Hunt, která nabízí jeho novou kolekci váz Urban Eclectic. Ta – vcelku nepřekvapivě – vznikla právě pod rukama sklářů přibyslavského ateliéru.
„Že se David věnuje sklu? To jsem samozřejmě hrozně rád. Kdo z oboru má možnost výrobu předat do rukou svého syna?“ říká Aleš Valner na závěr a dodává, že se pomalu z čela firmy stahuje a dává prostor nové generaci. „Samozřejmě si občas říkám, jestli to nebude mít David ve sklářství těžké, ale mladým lidem a jejich energii věřím a fandím,“ dodává.
David Valner zase věří v huť, kterou během posledních dvou dekád vybudoval a při životě držel jeho otec. Jen se ji teď snaží skrze zahraniční design omladit a přiblížit dalším klientům s dostatečnými odběry. „Pořád platí, že české sklo má ve světě skvělé jméno. Když vyrábíte tady, nemusíte před nikým obhajovat jeho kvalitu.“
