Nový snímek Občanská válka ukazuje, jak by mohl vypadat blockbuster budoucnosti. Američané v něm zabíjí Američany, Bidena nebo Trumpa v něm ale nehledejte.
“Čí rozkazy tady plníte?” ptá se jeden z novinářů vojáka ukrytého v areálu zdemolované pouti s krví potřísněnými atrakcemi. Bojovník si jen posměšně odfrkne a odpoví, že prostě míří na týpka, který místo ostřeluje z nedaleké farmy. Protivníci jsou oba Američané, kteří proti sobě stojí v občanské válce. A stejné jméno nese i očekávaná jarní premiéra.
Tahle scéna je pro snímek režiséra Alexe Garlanda příznačná, protože definuje hledisko hlavních postav i samotného filmaře. Ocitáme se totiž v zemi, kde už nějakou chvíli zuří konflikt, protože proti vládě vytáhly aliance odtržených států, které chtějí zabít prezidenta.
Proč? To přesně nevíme, ale postavy, s nimiž máme trávit necelé dvě hodinky, jsou na situaci paradoxně experti.
Partička novinářů, v jejímž čele je fotoreportérka Lee hraná Kirsten Dunst, se vydává na cestu do Washingtonu, kde se rozpoutalo největší peklo.
Nikdo – snad kromě mladé elévky – tu už ale nežasne nad tím, že u benzínky visí oběšenci, před obchoďákem havaruje vrtulník a městská panoramata osvětlují rakety. Všichni na vše koukají pracovně.
Občanská válka je tak skutečně válečný film, v němž o civilisty příliš nejde. Žurnalisté se tu totiž v efektních, možná nepříliš realistických scénách stávají pasivními aktéry šarvátek, kdy je jednou těsně mine sebevražedný atentátník, aby se za chvíli museli schovávat za sniperem, jehož poslední chroptící chvíle budou za pár sekund dokumentovat, ať už je jejich profesní etika jakákoliv. A zítra zase znovu.
Tenhle novinářský pohled, jakkoliv nadsazený a romanticky přibarvený, je možná na tomhle filmu nejzajímavější, protože ho někdy vysvobozuje z pastí zbytečného patosu.
Kirsten Dunst tady po zcela jiném, ale stejně podmanivém výkonu ve westernu Síla psa, uvěřitelně předvádí unavenou rezignovanost, do níž ji její práce uvrhla. “Nenavlíkej na mě nějaký svůj příběh,” říká kolegovi z branže, který se ji pokouší dělat laciný psychologický rozbor.
Něčemu podobnému už skuteční žurnalisté podrobují i film samotný, protože Garland se záměrně vyhýbá jasným korelacím se současnou politikou. Nikdy se tady nedozvíme, proč se Amerika rozpadla, kdo přesně stojí proti komu, co jednotlivé strany zastávají, ani proč zrovna separatisté umožňují novinářům mapovat jejich boje, zatímco americká vláda zástupce tisku údajně střílí na potkání.
Na jednu stranu je fajn, že si film nehraje na politologickou studii, která by na diváka neustále mrkala, že je tak trochu o naší polarizované současnosti, kde odněkud určitě vykoukne někdo jako Trump, na druhou stranu jako divák pořád tak nějak zkoušíte, čeho se ve filmu chytnout. Nebyly by zrovna tady politické konotace tím zajímavým?
Nakonec je tak jasné, že má jít především o senzorický zážitek, jenž ve svých obrazech zkázy šponuje napětí, nebo inscenuje válečnou hrůzu.
Pořád je to ale poměrně vyumělkovaná show, kdy například v efektní hře světel lesních požárů projíždějí krajinou naši zasmušilí hrdinové, jindy se zase film mění v hudební video, kdy jde nálada zvoleného soundtracku proti aktuální emoci postav, jako to vyčerpávajícím způsobem zkoušejí snad všechny seriály posledních let. Najednou nevzpomínáte na Potomky lidí nebo virovou Nákazu, ale také třeba na brakovou hororovu Očistu.
Občanská válka přesto ukazuje, jak by mohl vypadat blockbuster budoucnosti. Jde ostatně o zatím nejdražší produkci amerického “nezávislého” studia A24, které má pověst útočiště autorských snímků, kolem nichž se i díky marketingu srocuje komunita věrných fanoušků.
Ty lákají ambicioznější filmové tvary, často s výraznou vizualitou, jakkoliv vám ti zlejší lidé na Twitteru napíšou, že “A24 je zkratka pro čtyřiadvacetiletého týpka, který si myslí, že právě kouká na nejlepší film všech dob”.
Tohle studio si vydržuje několik svých oblíbených autorů, mezi nimiž je právě i Alex Garland, jinak také režisér známé Ex Machiny.
Jeho Občanská válka je přes všechny tyhle nálepky vlastně obyčejným thrillerem, jakousi postapokalyptickou road movie bez zombies, jimiž jsou tady maximálně lidé, kteří se konflikt rozhodli ignorovat. V té bídě, v níž se nachází současná nabídka v kinech, byste však Občanskou válku zazdít nemuseli.
