Při zběžném pohledu vypadá canisterapie jako jednoduchá činnost. Psi aportují, nechávají se drbat za ušima nebo ochotně nastaví krk na nasazení obojku. Ve skutečnosti jsou však psí „doktoři“ neocenitelnými pomocníky. Canisterapie, tedy kontakt se psem, představuje účinné rozptýlení a pomáhá nejen lidem s psychickými poruchami, depresemi, ale i těm s Alzheimerovou chorobou, demencí či poruchou autistického spektra. Psi prospívají nejen svojí samotnou přítomností, ale u mnoha pacientů jsou také důležitými pomocníky pro zachování dovednosti jemné motoriky.
