Bezprostředně poté, co nás naši tehdejší spojenci zradili na podzim 1938 v Mnichově a předhodili hitlerovskému Německu jako další území, kam může zcela beztrestně expandovat a využít jeho značný průmyslový potenciál pro své válečné plány, se začal rodit odboj. Mnozí příslušníci armády, ale i civilisté již v té době správně poznali, že dále čekat nelze a je třeba začít systematicky pracovat proti nepříteli, který se vůbec netajil tím, že jeho cílem je rozbití Československa a zapřažení jeho obyvatel ve prospěch vlastních dobyvačných cílů. Pro hitlerovský režim byl občan Československa podřadným živlem bránícím zločinné německé rozpínavosti a bezohledným rasistickým plánům. Čechoslováci se měli stát levnou pracovní silou pro německý zbrojní průmysl a jejich území zázemím pro další válečné výboje směrem na východ. Nový životní prostor pro německou rozpínavost měla tvořit zejména území slovanských národů, které Hitler a jeho fanatická smečka považovali za podlidi a jejich budoucí role otroků byla již dříve v plánech nových pánů světa jasně určena.
Češi a Slováci se proti okupantům postavili s odhodláním a odvahou na řadě míst v Evropě i Africe, na souši, ve vzduchu i na vodě a prokázali přitom silnou morálku a obrovskou vůli bojovat za svou vlast i na místech vzdálených nejen stovky, ale tisíce kilometrů od domova. Navíc patřili všude tam, kde se střetli s fašismem, k nejlepším bojovníkům. Proto jim plným právem náleží náš trvalý vděk a úcta.
Promo článek:
Promo článek
číst dál
