Prožil jsem dvě historická údobí. Údajný socialismus i údajnou demokracii. Lidé jsou v podstatě stejní, ale záleží na tom, kam si troufnou. Dnes jsme svědky toho, že si troufnou jít velmi daleko.
Je těžké charakterizovat stručně nějaké období. Ale doba, ve které žijeme, tuto možnost dává.
Prožil jsem dvě historická údobí. Údajný socialismus i údajnou demokracii. Lidé jsou v podstatě stejní, ale záleží na tom, kam si troufnou. Dnes jsme svědky toho, že si troufnou jít velmi daleko.
Jsme pod stálým tlakem lživých a často až absurdních zpráv, které chrlí naše televize a nemálo dalších sdělovacích prostředků. Ty se pokoušejí přepsat i nedávnou historii naší země (a nikdo jim v tom nebrání). Pomalu, zásluhou médií, mizí role a i existence „východního odboje“ a jsme připravováni na to, že nás osvobodila jen americká vojska. Jak neuvěřitelná sprostota vůči těm desítkám tisíců padlých. Nemluví se o Dukle, bitvě o Ostravu atd.
Pražská zastupitelstva notoricky známa svou neschopností udělat cokoli, co by lidem v Praze skutečně pomohlo, se zaměstnávají tím, že likvidují sochy a přejmenovávají ulice. Naprosto stejně, jak to bylo v dobách „socialismu“. Dovolání není.
Ve větším měřítku, ale podle téhož scénáře, „řídí“ republiku Fialova vláda.
Mnoho lidí začíná mít problémy s tím, aby mohli zaplatit nájem – vládu to nezajímá – permanentně zásobuje zbraněmi i penězi cizí válčící zemi. (Dodávat zbraně do země, která válčí, je v rozporu s mezinárodní Chartou, ale nic se neděje.) Česká ministryně obrany se pochlubila, že darovala zbraně za 3,5 miliardy. To by stačilo na ekonomické sanování v podstatě všech sociálních služeb v zemi.
Vláda protiprávně omezila přístup k informacím a současně mluví o právním státě. (Asi ví, že si to může dovolit.) A ani v době krize se nesmí sáhnout na dotace politickým (a skutečně dezinformačním) neziskovým organizacím.
Jsme vystaveni soustavnému lhaní (převážně vládnoucích) politiků, kteří, vědomi si toho, že na svou roli vedení státu nestačí, v podstatě rezignovali a vsadili vše na jednu kartu, a to zavděčit se Bruselu a USA. Důsledkem je dnešní ekonomická situace a skutečnost, že tak, jak politiky nezajímá situace našich lidí, tak o to více se snaží splnit prioritní cíl – dostat do ČR americkou vojenskou základnu a zajistit zakázky pro naše „spojence“. Tok peněz z republiky na západ je stále rychlejší.
Počet dětí, které si nemohou dovolit chodit na obědy ve škole, je vyšší než loni. Pro ty peníze nejsou – na vyzbrojování cizí země ano.
Množí se zprávy, že nejsou peníze na financování základní sociální péče – reakce vlády – plánované posílení rozpočtu obrany. Vláda se hojí na nejslabších. Je to osvědčená asociální praxe.
Aby nezůstalo jen u ekonomiky, tak je na stole vyznamenání odsouzených vrahů, kteří bojovali proti nesvobodě: umlácení řadového policisty železnou tyčí, svázaní a podřezání řadového policisty nožem, zastřelení pokladníka při loupeži peněz, pokus o vraždu zasahujícího hasiče, když bratři Mašínové zapalovali stohy (hasič Lecián přežil i ránu jistoty, kterou do něj Ctirad Mašín vypálil).
Téměř po celé Evropě se vlády snaží lidem ekonomicky pomoci (Německo, Španělsko či Belgie, Francie) jak to vypadá u nás, víme. Česká republika nemá vládu, která by ji spravovala, spíše připomíná chudnoucí gubernii.
Také máte pocit, že žijete v Orwellově románu?
