Z domku na kůlech vychází stará žena v opraném sarongu. Když spatří návštěvníky, její vrásčitá tvář se roztáhne do širokého betelového úsměvu. Krvavě rudé rty a dásně, ústa jako temná sluj plná zčernalých zubů. V bystrých očích pod kšticí bílých vlasů se ale zračí laskavost. V osadě Luba na indonéském ostrově Flores se čas zastavil: lidé žijí skromně a pokorně podle svých tisíciletých tradic a neměnných zvyků.
