Každý vztah prochází fázemi. Můj vztah k rouškám je momentálně ve stadiu sedmileté krize – ačkoli jsme spolu teprve od března. Vadí mi na ní úplně všechno. To, jak vypadá, jak se chová, jak se v našem vztahu čím dál víc a víc prosazuje a diktuje si, kdy a kam můžu chodit odhalená.
Na začátku to přitom vypadalo, že v sobě nemá kus sobectví, jen ochranitelské sklony. Během pár měsíců se z ní ale vyklubal pěkný egocentrik s megalomanickými plány na ovládnutí světa. Ze mě se naopak stala ušlápnutá, tichá partnerka, která čeká na další pokyny, jak se chovat, kam chodit a s kým se stýkat.
Není to samozřejmě jen chyba roušky, že se náš vztah takhle změnil. Jsem připravená vzít část viny na sebe. Ze začátku jsem se i já chovala jinak. Měla jsem pocit, že jsem našla svoji spřízněnou duši, takže jsem se o ni starala a hýčkala si ji. Prala jsem ji každý den na devadesátku a pak ještě žehlila…
Dneska, když ji při vstupu do metra konečně vyhrabu z kabelky, vůbec netuším, jak dlouho se tam válela uprostřed chumlu zmačkaných účtenek a obalů od žvýkaček. A peru ji až v momentě, kdy je zamatlaná od více než sedmi různých druhů rtěnek.
Když si ji poslední dobou nasazuji na obličej, mám pocit, jako bych pomalu umírala zevnitř. Dívám se v metru okolo sebe a hledám útěchu v očích ostatních týraných jedinců, kteří jsou na tom podobně. Žena s rozteklou řasenkou pod očima je na tom zjevně ještě hůř – tu rouška dovedla až k slzám. Naopak chlapík vedle ní ji má zavěšenou na jednom uchu. Asi žijí s rouškou v otevřeném vztahu.
Někteří jedinci ale vypadají, že mají se svými rouškami zdravý, harmonický vztah plný vzájemné tolerance a pochopení. Pár lidem roušky dokonce ladí s oblečením a moc jim netahají uši. Což je další věc. Doléhá na mě, jak se poslední dobou naprosto změnila důležitost uší v naších životech. Kromě toho, že je musíme napínat, abychom někoho v roušce vůbec slyšeli, na ně házíme čím dál víc zodpovědnosti. Visí na nich totiž nejen náušnice a roušky, ale i sluneční brýle a sluchátka. Jestli to takhle půjde dál, uši brzy zcela nahradí kabelky.
Ale nemalujme černé scénáře. To nám nepomůže. Zkusme být pozitivní a soustředit se na všechny ty dobré věci, které nám současná doba přinesla. Připomínejme si každý den, že roušky mají i spoustu výhod.
Přiznejme si například, že většina lidí vypadá líp s rouškou než bez ní. I lidi s velkým nosem a ošklivými zuby mají reálnou šanci v dnešním povrchním světě uspět. Konečně taky máme pádný důvod necvičit, protože cvičit s rouškou nedává smysl.
Nemusíme si taky stříhat chlupy v nose, s rouškou přes obličej najednou veřejné záchodky zdaleka tak nezapáchají, no a lidi, kterým je cítit z úst, konečně dostihla karma. V České republice mají navíc roušky ještě tu výhodu, že pod nimi není vidět permanentní mrzutost našich spoluobčanů.
Vidíte? Stačí se na to všechno jen podívat jinou optikou. Procházíte-li právě komplikovaným obdobím se svém vztahu k roušce, zkuste se sebrat z gauče a do vztahu vdechnout víc života. Udělejte si seznam všeho dobrého, co jste s rouškou už zažili a co všechno se v druhé vlně ještě chystáte prožít.
Pokud ani tohle nepomůže, zkuste svoji starou roušku vyměnit za nový, mladší model. On se vám asi taky časem okouká, ale třeba díky němu chytnete nějaký zábavnější virus.
The post Jak se naučit milovat svoji roušku? Návod pro začátečníky i pokročilé skeptiky appeared first on Forbes.
