Případ zavražděné devatenáctileté švadleny Anežky Hrůzové je spojený s antisemitismem. Mluvilo se o rituální vraždě, obviněný Hilsner byl Žid a neměl dobrou pověst. Veřejnost tak měla jasno.
"Masaryk byl velký humanista, v té době byl profesorem na pražské univerzitě, já a spousta lidí si myslí, že ho velice urážela ta malost lidí, že mu vadil antisemitismus, proto se do toho vložil a šel proti proudu," vysvětlila Dvořáková.
Případ, který z tehdejšího tisku znal snad každý zaujal po 120 letech při návštěvě Polné i advokáta Lubomíra Müllera. "Mám za to, ze každý, rebel, kacíř, tulák, bezdomovec, všichni mají právo na spravedlivý proces."
"Obyvatelé Polné by byli určitě rádi, kdyby se případ otevřel a podařilo se Leopolda Hilsnera rehabilitovat," myslí si Klára Dvořáková z muzea v Polné.
Případ má v současné chvíli na stole česko budějovický státní zástupce Josef Český. Ten rozhodne, zda půjde k soudu.
"Jde o odsouzení 120 let staré, kdy jaksi není v platném trestním řádu žádná lhůta pro to, kdy ta věc bude zpracována, ale samozřejmě se jí budeme snažit věnovat co nejdříve, ale nikoliv na úkor aktuálních případů," reagoval Český.
Podle dostupných informací přímí příbuzní Hilsnera ani Hrůzové už nežijí. O případ se ale stále zajímají i pozůstalí po lidech, kteří byli v kontaktu s rodinou zavražděné či Hilsnera. Třeba hudebník a skladatel Charles Heller z Toronta.
"Leopold Hilsner neměl potomky, jeho bratr podle všeho zahynul v koncentračním táboře a dnes ten, kdo se hlásí k té rodině Hilsnerových, je Charles Heller z Toronta, jehož dědeček se po smrti Leopolda Hilsnera stal jakýmsi ochráncem Hilsnera," doplnil Müller.
Hilsner byl odsouzen pouze na základě nepřímých důkazů. Odseděl si 18 let a po 10 letech na svobodě zemřel ve Vídni.
