26. prosince 2004. K pobřeží se Indickým oceánem řítila ohromná masa vody. Nic netušícím obyvatelům a turistům nedala šanci na útěk. Ničivé vlny zasáhly statisíce lidí.
"Utíkala jsem se svými dvěma dětmi. Nemohla jsem uniknout. Proběhla jsem kolem čtyř domů. A když jsem se podívala nahoru, bylo to, jako když padá obloha, byla tma. Pak mě zasáhla vlna a vytrhla mi děti z rukou," popsala přeživší J. P. Lalitha.
Tsunami vyvolalo zemětřesení o síle 9,1 stupně s epicentrem u ostrova Sumatra. Za 15 minut začaly indonéskou pevninu pustošit až 30metrové vlny. Po dvou hodinách živel udeřil na pobřeží Srí Lanky, Indie a Thajska, později zasáhl také Maledivy, Mauricius a východ Afriky.
V Indonésii si živel vyžádal na 170 tisíc mrtvých, zničil 180 tisíc domů a téměř 600 tisíc obyvatel připravil o střechu nad hlavou.
Indonésie byla nejvíce zasaženou zemí. Byla nejblíže zemětřesení, měli tam mnohem méně času mezi zemětřesením a tsunami. Nikdo nedostal žádné varování. Devastace byla mnohem závažnější.
Na několika místech v Thajsku, kde si tsunami vyžádala přes osm tisíc životů, se ve čtvrtek konaly pietní akce. Niwan se slzami v očích uctila památku svých dvou dětí. "Často myslím na to, jak moc na mě mysleli, než zemřeli. Nemohli jsme je najít. Nemohli jsme jim pomoci. Ponesu si to navždy. Pokaždé, když si na to vzpomenu, bolí to," popsala.
Neštěstí si při ceremoniálech připomněly také tisíce Indonésanů. Pozůstalí vzpomínali na své blízké a na hroby nosili květiny. V nejvíce zasažené provincii Aceh jsou na dva dny zavřené obchody a úřady, na moře nesmějí vyplouvat lodě a vlajky jsou na půl žerdi.
