Krimplen, diolen, trikotýn, polyester, polyamid, dederon. Co měly společné? Nemačkavost, snadnou údržbu. Vyprali jste, pověsili a mohli jste ze šňůry za chvíli rovnou obléknout. Materiály ale měly i mnoho nevýhod.
"Když jste si na sebe vzali ty krimplenové šatičky, tak jste měli pocit, že máte na sobě struhadlo. Nedýchaly," popsala Lucie Holá z textilní školy v Liberci.
"Velmi to kouše. Je to hodně nepříjemné na tělo. To tu postavu vůbec neobepíná," sdělila studentka liberecké textilní školy Viktorie Alexij. Pokud to mělo obtáhnout tělo, musely se dělat zášivky.
To, co nabízely obchody, to se nedalo nosit. Lidé čerpali z časopisů, jako byl Neckermann nebo Quelle, šaty se pak šily doma. "Tak jsme doháněli západ. Muži nosili převážně tesilové kalhoty a saka," uvedla zástupkyně ředitele střední školy textilní v Liberci Dagmar Renčínová.
A svérázné byly kravaty. Čím širší, tím větší soudruh. "Jednoznačným prvkem byla velká zdobnost. A pánové se v tom cítili nesmírně sexy," doplnila Renčínová.
Za módou se i cestovalo. Třeba do Maďarska pro takzvané plísňové džíny. Efekt plísně na džínách si lidé vyráběli i podomácku. A do Německa se jezdilo pro papírové bundy. Tam je lidé nosili jednorázově.
Liberecké výstavní trhy byly vstupní branou do světa módy. Jednou ročně se lidé sjížděli, aby si koupili módní oblečení. A podívat se mohli i na pravý norkový kožich.
"To bylo všechno za sklem, abychom si náhodou na takového norka nešáhli," popsala Renčínová. A frčely i šusťákové soupravy.
