P.C.Roberts15.6.2019 blog autora, překlad Miroslav Suja
Ještě jednou jsme v minulém týdnu oslavili invazi spojenců v Normandii a ještě jednou to vyznělo jako glorifikace Ameriky a jejího vítězství ve Druhé světové válce.Ve skutečnosti však invaze v Normandii žádným pozoruhodným příspěvkem k porážce Německa nebyla. Početně nevelká americká, britská a francouzská vojska v počtu zhruba 150 000 vojáků, z nichž amerických bylo 73 000, zde čelila několika německým divizím, disponujícím zhruba polovičním počtem mužů, potýkajících se s nedostatkem benzínu i střeliva. Válka skutečná se odehrávala na frontě východní, kde už po několik roků bojovaly miliony.
Druhou světovou válku vyhrála Rudá armáda. A to za oběť devíti až 11 milionů svých padlých. Přidáme-li pak k nim i sovětské oběti civilní, půjde o počet 22 až 27 milionů životů.
Na straně USA bylo 405 000 padlých vojáků, z nichž 111 600 padlo ve válce proti Japonsku v Pacifiku.
Historie Druhé světové války se na Západě falšuje stejně, jako se zde falšuje i všechno ostatní. Projev amerického prezidenta na oslavě Dne D tak přinesl jen další důkaz o tom, jak se dnes na Západě s historii nakládá. Role Ruska se z popisu války prostě vyškrtla a Putina na oslavu Dne D dokonce ani nepozvali. A tak z celebrit zde kromě Trumpa byli odcházející britská premiérka Mayová, neúspěšný prezident Macron a loučící se kancléřka Merkelová, která si zde tak oslavila porážku své vlastní země.
Ale tihle poslední tři tam vlastně ani být nemuseli. Trump totiž pojal celou oslavu Dne D jako chvalozpěv americké velikosti a jedinečnosti. Porazili jsme Německo se ztrátou méně než 300 tisíc vojáků. Rusové jich ztratili 36 krát víc, ale nebyli pro celkové vítězství nad Německem natolik důležití, abychom je na oslavu pozvali.
Překlad: Lubomír Man
