Lubomír Man
11. 6. 2019
Nikoliv v demokracii, kde si jsou všichni občané rovni a převaha 2/3 občanů nad 1/3 občanů tedy znamená i dvoutřetinovou převahu vůle a moci nad třetinou jednou. Jestliže nám tedy v těchto dnech agentura Median oznámila, že současné protivládní demonstrace, vedené nedostudovaným studentem Mikulášem Minářem (bože, co všechno jsme si už s těmihle sběhnuvšími studenty zkusili), podporuje jen jedna třetina našich občanů, zatím co dvě třetiny občanů je nepodporují, bylo by demokratické, kdyby ona jedna třetina občanů, jež demonstrace podporuje, se podvolila skupině občanů dvoutřetinové a tedy dvakrát větší, a od dalších demonstrací upustila. Tolik tedy, kdyby ona jedna třetina demonstrace preferující demokratické zásady uznávala, byly ji vlastní a chtěla demokraticky jednat. Jestliže ovšem tento předpoklad demokratického jednání na straně organizátorů i financérů současných demonstrací chybí a tito jsou skutečně a skálopevně přesvědčeni o tom, že 1/3 může být víc než 2/3, bude se demonstrovat dál, ale demokracií by si zde už řečníci do úst brát neměli. Protože jejich postoj demokracii popírá a je čistým vyjádřením teorie i praxe fašizmu, vyzdvihující názor, že elita je cosi příkře odlišného od lidu, a o rovnosti lidí je proto nesmyslné uvažovat či hovořit. Z kteréhožto fašistického pohledu může pak opravdu plynout, že jedna třetina je víc, než třetiny dvě.
Mám za to, že takto by se na další vývoj kolem protivládních demonstrací mělo nahlížet a tak by se měly posuzovat i snahy prosazované ministrem Hamáčkem s jejich organizátory jednat. Tímto jednáním získávají totiž veškeré naše fašistické elementy na vážnosti a váze, kterých si s ohledem na svou faktickou povahu rozhodně nezaslouží.
Pokud jim ovšem člen vlády Hamáček netiskne přímo pěsti.
