Ivan David30. 5. 2019Václav Dvořák i já máme také hezké zkušenosti. V neděli 26. 5. 2019 asi v 19.30 jsem čekal na tramvaj na Náměstí bratří Synků. Přistoupil ke mně muž, který řekl: "Ty seš ten, co přede mnou utíkal. Pamatuješ si mě? Chceš přes držku?... Bojíš se?" Na nástupním ostrůvku bylo několik lidí. Odpověděl jsem: "Dej mi pokoj!" Poznal jsem muže, který mi vyhrožoval před rokem, jak jsem popsal ZDE. Nastoupil jsem do tramvaje č. 14 a uvědomil jsem si, že i tehdy šlo také o tramvaj na stejné lince. 
Nastoupil jinými dveřmi, posadil se a výhružně mě pozoroval. Tak jsem si ho lépe prohlédl. Po paměti jsem rekonstruoval jeho portrét. Výška asi 190 cm, atletická postava, věk asi 35 let, hustý tmavý plnovous, na hlavě měl čepici s kšiltem. Tentokrát vystoupil na Karlově náměstí. Nenapadl mě fyzicky zřejmě jen proto, že bylo i tentokrát kolem mnoho lidí. Na rozdíl od rok starého případu verbální útok nevysvětlil. Ani tehdy zřejmě nešlo o nahodilou záminku, ale o důsledek indoktrinace mainstreamovými médii.
Václav Dvořák zase dostal poštou hezký obrázek. Jde o fotomontáž na níž se vojáci zjevně baví vražděním mužů v civilu. Tvář jednoho z nich byla zaměněna za tvář dokumentaristy Václava Dvořáka, autora filmu "Uloupené Kosovo".
Není pochyb, že tyto zatím bezkontaktní útoky jsou plodem působení médií šířících intenzivně tisíce chvilek pravdy a lásky. Frustrovanému davu jsou nabízeni nepřátelé. Lidé v davu tak snáze zapomenou, že nevědí, jak zaplatit složenky a současně se utuží víra spotřebitelů jediného správného názoru. Vždyť zdrojem nenávisti autora fotomontáže i pouličního násilníka je zjevně jiný názor, jiné přesvědčení, jiná víra.
Ti, kteří fyzicky zaútočili na Ladislava Jakla evidentně také neměli jiný motiv. Profesora Jiřího Svobodu (tehdy předsedu KSČM) bodl "veselý tanečník" nožem těsně vedle srdce, Jiřího Dolejše zmlátili na ulici jako poslance KSČM, Pavla Dostála jako ministra kultury za ČSSD pořezali v průjedu žiletkou. Poslance Ferriho napadli možná kvůli nestandardnímu zjevu a pod vlivem alkoholu. To vše je nepřijatelné.
Média hlavního proudu mají normotvornou funkci a evidentně šíří nenávist. Je to další projev jejich úpadku. Současně je nenávist připisována bez důkazů politickým stranám, které si dovolují vyjadřovat jiný názor než ten správný dokonale prorežimní, politicky korektní.
Nastoupil jinými dveřmi, posadil se a výhružně mě pozoroval. Tak jsem si ho lépe prohlédl. Po paměti jsem rekonstruoval jeho portrét. Výška asi 190 cm, atletická postava, věk asi 35 let, hustý tmavý plnovous, na hlavě měl čepici s kšiltem. Tentokrát vystoupil na Karlově náměstí. Nenapadl mě fyzicky zřejmě jen proto, že bylo i tentokrát kolem mnoho lidí. Na rozdíl od rok starého případu verbální útok nevysvětlil. Ani tehdy zřejmě nešlo o nahodilou záminku, ale o důsledek indoktrinace mainstreamovými médii.
Není pochyb, že tyto zatím bezkontaktní útoky jsou plodem působení médií šířících intenzivně tisíce chvilek pravdy a lásky. Frustrovanému davu jsou nabízeni nepřátelé. Lidé v davu tak snáze zapomenou, že nevědí, jak zaplatit složenky a současně se utuží víra spotřebitelů jediného správného názoru. Vždyť zdrojem nenávisti autora fotomontáže i pouličního násilníka je zjevně jiný názor, jiné přesvědčení, jiná víra.