Jamková hra je tou nejzákladnější formou hry simulující čistý souboj muže proti muži. Však také většina historických klání měla právě tuto podobu. V současnosti už jamkovka není tak populární, alespoň tedy na turnajové úrovni. Je to pochopitelné, protože standardní turnaj ve hře na rány nebo Stableford je organizačně mnohem jednodušší a poskytne příležitost většímu počtu […]
Dalibor Procházka
Jamková hra je tou nejzákladnější formou hry simulující čistý souboj muže proti muži. Však také většina historických klání měla právě tuto podobu. V současnosti už jamkovka není tak populární, alespoň tedy na turnajové úrovni. Je to pochopitelné, protože standardní turnaj ve hře na rány nebo Stableford je organizačně mnohem jednodušší a poskytne příležitost většímu počtu hráčů. A tak je oficiálních klání v jamkové hře pomálu – u nás byste jich kromě jamkového mistrovství republiky, finálových částí soutěží družstev a dlouhodobých klubových přeborů našli už jen pár. O to víc je ale populárnější při běžné rekreační hře v rámci flightu, ať už v základní čisté podobě, nebo jako best-ball. Pravda, asi nejpopulárnějším formátem pro čtyři hráče je jakýsi hybrid mezi všemi formáty, kdy se při „foursomku“ počítají tresty jako ve hře na rány, ale skóre se boduje jako v jamkové hře, a to na každé jamce jak za nejlepší výsledek strany, tak i za součet strany, případně další bonusy (birdie, eagle, longest, nearest, green, sandy, tuplíny na vybraných jamkách atd.).
Každopádně má jamková hra svoje specifika i v rámci oficiálních pravidel. Všeobecným trestem je ztráta jamky (namísto dvou trestných ran) a leckdy je na uvážení hráče, jak naložit s tím, že soupeř porušil pravidla (třeba zdali ho nechat opakovat ránu, když zahrál mimo odpaliště nebo mimo pořadí), včetně toho, že může takové porušení ignorovat (ať už proto, že sám pravidla nezná, nebo proto, že si je i tak jist výhrou). K samotné herní dovednosti se tak přidává i znalost pravidel, protože i ta je součástí hry, do které ostatně v drtivé většině případů ani nezasahuje rozhodčí, pokud není přidělen k jednomu konkrétnímu zápasu nebo k tomu není přímo vyzván jedním ze soupeřů.
Jamková hra má navíc i své specifické počítání. Není totiž důležité, kolik přesně na té které jamce zahrajete, jediným cílem je zahrát lépe než soupeř. A tak jamku můžete klidně vyhrát i s double-bogey, nebo ji naopak ztratit, i když zahrajete birdie. A když máte na jamce dostatečný náskok (třeba protože soupeř po odpalu ztratil míč), nic vás nenutí riskovat – stejný bod získáte, ať už tu jamku vyhrajete o jednu nebo o tři rány. Průběžné skóre se pak počítá jako rozdíl mezi vyhranými a prohranými jamkami. Když vyhrajete první jamku, tak o 1 jamku vedete (v originále jste „1 up“, soupeř naopak „1 down“), není to 1:0. A když následně druhou jamku prohrajete, je zápas vyrovnaný (v originále „all square“), nikoli 1:1. A když po 12 jamkách 7 vyhrajete, 3 prohrajete a 2 půlíte, není to 7:3, ale vedete o 4 („4 up“). Když následně další jamku vyhrajete, bude to už o 5 jamek, přičemž stejný počet bude zbývat ke hraní – v takovém případě se říká, že jste „dormie“ (v rámci standardního kola už nemůžete prohrát).
Zápas končí v okamžiku, kdy jedna strana vede o více jamek, než kolik jich zbývá ke hraní. Takže když následující jamku vypůlíte, povedete stále o 5 jamek, ale budou zbývat jenom 4. V ten okamžik vyhráváte zápas jako takový a to se skóre 5&4 (čti pět a čtyři), případně 5/4. Když vyhrajete až na poslední jamce, zapisuje se výsledek zápasu jako 1 up nebo 2 up (podle výsledku – sami si odpovězte, proč to nemůže být víc!), nikoli 1&0 nebo 2&0.
Když je zápas nerozhodný i po poslední jamce, zpravidla pokračuje dál znovu od první jamky až do té chvíle, kdy někdo vyhraje nějakou jamku a tím i celý zápas. Když se tak stane třeba na 3. jamce prodloužení, zapisuje se to jako 1 up 21. Ve výjimečných případech ale může zápas skončit i remízou – zpravidla v týmových soutěžích, kde se celé utkání skládá z více jednotlivých zápasů. Je tomu tak třeba v Ryder Cupu nebo v naší Extralize.
Pokud jste si snad jamkovku ještě nikdy nevyzkoušeli, učiňte tak při nejbližší příležitosti! Je to opravdu jiná hra s jinou taktikou, kde jedna nepovedená rána nebo jamka ještě vůbec neznamená konec nadějí. Což je do značné míry osvobozující. A navíc je to ten opravdový souboj „až na dřeň“.
.
Autor Dalibor Procházka je předsedou komise rozhodčích, předsedou hendikepové a normovací komise České golfové federace.
.
