Pane profesore, v mládí jsem měl velkou úctu ke vzdělání a k vysokoškolákům. Měl jsem za to, že rozšíření obzorů vede u lidí i k větší moudrosti a odolnosti vůči pomateným ideologiím. Dnes ale vidím, jak „otitulovaní“ vedou tenhle stát a co je jejich mozek schopen vytvořit. Po revoluci jsem uvítal, že možnost vzdělání se rozšířila. Jenže naše továrny na tituly se teď zrovna moc nepředvedly. V záplavě baků a magistrů se někam ztratilo to, co jsem očekával. Nemám na mysli technické obory, ty nejdou okecat. Ale absolventi humanitních oborů se často přetavují v armádu kancelářských krys a slintálků, protože žvanění nelze kvantifikovat ani validizovat. Většinou jsou napojeni na penězovod od státu, takže si nemohou moc vyskakovat. Od války „elity“ vždy selhaly politicky i lidsky. Výjimkám se omlouvám. Na co vlastně ten náš vzdělaný národ může být od roku 1948 hrdý? Na nic jsem nepřišel a vyhrání v hokeji asi není to pravé. Velmi děkuji, Vojtěch Maruška (Podolí, okres Písek)
