Nebylo to snadné hodnocení. Trenér mužů Zdeněk Vítek věřil ve své první sezóně u českých mužů v lepší výsledky. Potěšil ho Tomáš Krupčík, který předváděl životní výkony, a také junior Jakub Štvrtecký. Tradiční opory týmu tak dobrou sezónu neměly, byť týmové výsledky nevyhlíží tak špatně.
Češi si v Poháru národů polepšili na sedmé místo, stejná pozice jim patřila ve štafetách. V té mistrovské si dojeli pro čtvrté místo, což je historický úspěch českého biatlonu.
V následujícím rozhovoru Zdeněk Vítek hodnotí uplynulou sezónu, hovoří o možném konci kariéry Michala Šlesingra a také o volnu, které si momentálně biatlonisté užívají.
Jak hodnotíš s odstupem těch zhruba tří týdnů sezónu?
Není to na sebevraždu, ale vyskakovat si také nemůžeme. Řekl bych, že to bylo zčásti způsobené přípravou. Ta první část, do podzimních testů, se nám podle mě vydařila. Potom jsme asi moc přitlačili na pilu a takto to dopadlo. Ale bylo tam víc věcí.
Jakých konkrétně?
Snažili jsme se posunout v technice a možná jsme se i na tuto věc zbytečně moc zaměřili. I na úkor silových tréninků. Sázeli jsme na to, že když se kluci zlepší v technice, tak je to posune. Ve finále jsme zůstali někde na půlce cesty. Techniku jsme se sice naučili, ale tolik jsme si ji nezažili, takže jsme se ve finále vraceli k té staré. To je z mého pohledu největší problém.
Novinek bylo víc. Šlo se trochu dolů i s intenzitou. Dělaly se delší tréninky v nižší intenzitě. Třeba v takové, v jaké se běhají maratony. Myslím si, že příští rok uděláme některé věci jinak.
Pozitivnější byly výkony na střelnici, Ondřej Moravec byl po Simonu Ederovi druhým nejpřesnějším střelcem. Cítíš, že v tomto udělal tým pokrok?
To je hodně individuální. Ondra se střelbě dost věnoval, v posledních letech v ní byl hodně silný a teď dozrál. Je schopem během tréninků opakovaně nulovat, dělá málo chyb. To se potom přenáší i do závodů.
Magnetky po střelbách Ondry Moravce jen málokdy opouštěly terč
S koncem sezóny se dost řešilo, jestli bude pokračovat Michal Šlesingr. Je mu 36, stejně jako tobě, když jsi končil. Probíral jsi to s ním?
Já byl v úplně jiné situaci. Měl jsem problém, který se nedal obejít. Byl jsem po operaci zad a s tím se pak běhá špatně. Ale s Bouškem jsem to probíral. To, že člověk stárne, je přirozené. Když máte odběháno tolik, co Boušek, tak ty myšlenky na konec občas přijdou. Letos na jaře prodělal lehkou mononukleózu, vyhrabal se z toho a pak spadl do dalšího problému se zády. To mu vůbec nepřidalo. Kdyby se mu nepovedlo pár závodů v Americe a třeba i štafeta na Mistrovství světa, tak by ho to klidně přesvědčilo, aby to zabalil dřív. Teď má dost času na rozmyšlenou. Nikdo na něj netlačí, místo v týmu má pořád. Nemá tolik důvodů skončit.
Když se přesuneme na druhý pól, český biatlon zažil nejlepší mistrovství světa juniorů za poslední roky. Vidíš mezi mladými adepty na Světový pohár? Třeba už v příští sezóně?
Jednoho už tam máme. (smích) Kuba Štvrtecký už je výraznou součástí týmů a to, jestli do něj zasáhne ještě někdo jiný z juniorů, to se nedá předvídat. Je tam předpoklad toho, že mladí sportovci, když se jim povede příprava, každý rok rostou. A můžou růst výrazně, je to tím, že dospívají. Někdo může vyrůst jako Kuba. Teď tam máme dva adepty, Víťu (Vítězslava Horniga) a Karlose (Mikuláše Karlíka), kteří jsou na tom z juniorů nejlíp. Uvidíme, jak na sobě zapracují. Šanci samozřejmě mají, bylo by špatně, kdyby ji neměli.
Zdeněk Vítek vyhlíží budoucí hvězdy
Jak to aktuálně s týmem vypadá?
Teď je to 14 dní po exhibici a kluci individuálně dolyžovávají. Ondra je na skialpech, další kluci jezdili na Jizerky nebo někam domů. Minulý týden jsme měli v Krkonoších společnou akci. Byli jsme ubytovaní ve Vítkovicích přes Bimbovu mamku, sešli jsme se nejen s lidmi z týmu, ale i s rodinami. Chodili jsme se taky lyžovat, v Krkonoších bylo pořád dost sněhu. Byla to pohodička.
Do kdy jsi klukům naplánoval volno?
Volno potrvá standardně do začátku května. To se sejdeme, začneme dělat souvislejší trénink. Teď je to takové aktivní volno, každý něco dělá. Když už nejezdí na lyžích, tak občas vlétne na kolo, jde si zaběhat, zaposilovat. Někdo jel k moři, někdo dodělává školu. Jaro je vždycky trošku bez organizace. Je to potřeba, protože půl roku jsme hodně zapřažení. V říjnu odjedeme a koncem března se vracíme. I pro nás trenéry je to náročné. Snažíme se dohnat resty a než se rozkoukáme, tak začíná další přípravné období a jedeme dál.
Plánuješ taky nějakou dovolenou?
Jako dovolenou jsem bral chatu ve Vítkovicích. Jinak další dovolenou neplánuji. Prckovi je rok, to není na velké cestování. Nehledě na to, že taky potřebuji doma něco dodělat. Navíc musíme naplánovat příští sezónu. Řeknu, že se právě teď trochu flákám, což je ošklivé. (smích)
Karel Halberštádt
Foto: Petr Slavík, Jaroslav Svoboda
