Slávu těchto kočárů rozšířil král slunce, Ludvík XIV. Stejně honosný kočár chtěl mít i Mořic Saský, a proto najal nejlepší umělce, aby mu kočár vyrobili. "Byl to luxusní kočár, který se používal jen při nejdůležitějších církevních příležitostech nebo korunovacích," vysvětluje Pavel Douša z Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem.
Poprvé kočár vyjel v prosinci 1733, když se stal Mořic Saský litoměřickým biskupem. Jenže jeho hýřivý život vedl k dluhům a už od půlky 18. století patří vzácná karosa pražskému arcibiskupství.
Kočár je pozlacený, vyřezávaný a zadní stěnu zdobí nevídané malířské plátno. K dlouhému cestování ale určený nebyl, arcibiskup v něm ujel maximálně několik stovek metrů, aby ukázal, že na to má.
Poslední cesta tohoto kočáru proběhla v roce 1935, když měla v Praze katolická církev sněm. Pak už ho použili jen filmaři v seriálu F. L. Věk při korunovační jízdě Leopolda II. Ve skutečnosti s ním ale nejel, i když zřejmě v průvodu zlatý kočár byl. Teď je k vidění po částečné opravě v kladrubském hřebčínu.
