Následující text si dobře uschovejte pro čas, kdy budete mít pocit, že už nechcete vidět ani minutu depresivně-filosoficko-dekadentně-obsedantních obrazů na plátnech festivalových kin. Věřte zkušeným harcovníků, tento okamžik pravidelně nastává po páté dlouhé noční párty kolem 14. hodiny odpolední v potemnělém sále, v němž se probudíte na filmu, z nějž jste viděli asi tak dvě minuty na začátku a pak už najednou v sále rozsvítili.
