„Pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech. Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí…“ Slavná Nohavicova píseň Kometa – striktně posuzováno – nepopisuje Keplerovy zákony úplně přesně. Ovšem na hlubší úrovni vlastně vystihuje, o co jde i v knize Astronom a čarodějnice: Jan Kepler a jeho doba, tedy že i slavný učenec byl v některých momentech především synem (a otcem). A přirozeně nemohl nebýt dítětem své doby, z dnešního hlediska silně podléhající magickému myšlení, a skutečně se zabýval tajemstvími přírody v nejširším slova smyslu.
