Rozpočet pro volební rok, kterým si obvykle vlády kupují přízeň voličů, se Fialovu kabinetu moc nepovedl, přestože ho hladce protlačil sněmovnou. A nejde ani tak moc o to, že fakticky přinejlepším přerušuje dosavadní snižování deficitů z dob Babišova vládnutí. Ty legislativně nepodložené škrty a podhodnocené výdaje jsou vážný problém, přestože má premiér Fiala pravdu v tom, že těch nejasných čtyřicet či pětačtyřicet miliard korun je řešitelných v průběhu roku. A v uplynulých třech letech se to ministru Stanjurovi nakonec vždy podařilo uhrát i s rezervou a přes různé neočekávané události a těžko předvídatelné příjmy. Jenže zákon je zákon a zejména voličům současné vládní koalice takové švindly vadí mnohem více než druhé straně.
